Historie obce Vintířov
Historicky je Vintířov doložen poměrně pozdě, a to až v loketském urbáři hrabat Šliků z let 1523 až 1525. Tento mimořádně bohatý dokument k dějinám celého Loketska zachycuje Vintířov nejdříve k datu 1. listopadu 1523 již jako rozvinutou poddanskou ves v držení Sebastiána Thüssela z Daltitz, příslušníka rodu nižší šlechty sídlícího v Novém Sedle.
Zřejmě již do roku 1550, kdy se s Vintířovem v thüsselovském majetku nesetkáváme, přešli zdejší poddaní do přímé správy loketského panství. Loketským měšťanům zkonfiskoval císař Ferdinand II. za jejich podíl na českém stavovském povstání roku 1621 rozsáhlý pozemkový majetek. Ten byl pak od roku 1623 z větší části rozprodán královskou komorou různým zájemcům.
Průlom do zemědělského charakteru obce způsobilo až intenzívní využívání bohatých ložisek nerostných surovin, kterými byly na území jejího okolí keramické hlíny a hnědé uhlí.
Stálý trend růstu obce se soustředil zvláště do dvou období, a sice dvacetiletí před první světovou válkou a pak první Československé republiky. Změnila se zcela sociální skladba obyvatel, v níž převládlo dělnictvo zaměstnané v dolech, porcelánkách a ještě dalších průmyslových provozech v obci a okolí a rozšířila se i skupina řemeslných a obchodních živnostníků.
Ekonomický rozmach vytvořil v celé oblasti velké pracovní příležitosti, které sem přivedly nové obyvatelstvo. Zejména v době mezi dvěma světovými válkami byli to také první Češi, kteří se usídlili ve Vintířově. Do rozvíjejícího se života obce zasáhly těžce obě světové války. Po druhé světové válce zůstal na území obce v provozu ze staršího období pouze jediný výrobní podnik, a to těžba a plavení kaolínu v závodě Markéta. Od 26. listopadu 1971 byly sice k obci Vintířov připojeny lokality Lipnice a Dolní Rozmyšl, ale nedošlo tím k výraznějšímu a trvalejšímu zvýšení počtu obyvatel obce.
