Historie obce Opařany
První písemná zmínka o Opařanech se datuje roku 1268, kdy tvrz Opařany spolu s pivovarem koupil Přemysl Otakar II. Obec Opařany se prvotně skládala ze dvou vsí: Opařany a Opařanky. V husitské době náležely Opařany přechodně k Táboru, pak Janu z Rožmberka a Matěji z Dubče. Po roce 1437 zůstali městu Táboru až do roku 1547. Období třicetileté války se na obci i jejím nejbližším okolí negativně podepsalo úbytkem osídlení a zpustnutím pozemků a budov. Po krátkém vlastnictví Františky Zlatové začátkem 18. století koupila statek a dva poplužní dvory s příslušnými pozemky Jezuitská kolej v Praze a připojila ho k panství dobronickému a bernartickému. Po zrušení řádu v roce 1773 připadl majetek studijnímu fondu a byl posléze zakoupen knížecím rodem Baarů (r. 1825), od něhož tzv. zámek a dvůr v roce 1887 získal Zemský výbor království českého. Jezuité zde v roce 1727 vystavěli svou rezidenci a později i kostel sv. Františka Xaverského, který stavěl Kilián Ignác Dientzenhofer, jako kopii kostela v pražském Klementinu. Po zrušení řádu jezuitů tu byla v roce 1785 založena fara. Jezuitská rezidence měla zřejmě řadu uplatnění. Podle různých pramenů sloužila jako středisko pro výchovu kazatelů a misionářů. V roce 1877 rozhodl Zemský výbor království českého o využití objektu ke zřízení ústavu pro choromyslné, v roce 1923 bylo zařízení přeměněno na Zemský ústav pro slabomyslné děti.
