Historie obce Volary
Město, kdysi okresní, připomínané prvně k roku 1373. Německé jméno se objevuje ve 14. století, české v 15., jeho původ však není zcela jasný. Mohlo by být odvozeno od slova volař, tj. ten, kdo voly chová nebo prodává, případně snad ze starého německého slova pro potulného zpěváka či cestujícího nebo z německého označení pro obyvatele lesa. Roku 1437 se stal zástavním majitelem města husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka, známý z bitvy u Lipan. V 16. století patřilo město Rožmberkům, kteří je zastavili roku 1541 Prachaticím. V 16. století přibyli noví osadníci ze Štýrska a Tyrol, kteří s sebou přinesli své zvyky a stavební styl, kterými se dlouho odlišovali od okolí. Volary tak daly jméno rázovitému typu venkovského domu. Zpráva z roku 1840 praví, že ,,ve stavbě dřevěných domů s plochými střechami, jež jsou pokryty velkými kameny jako v Alpách, také ve mravech a obyčejích se liší město od okolí". Rázovitý byl i zdejší jazyk, o němž Karel Čapek napsal, že se někdy podobá němčině. V roce 1910 měly Volary 402 domů a žilo 3573 obyvatel, z nichž se jen devět přihlásilo k českému jazyku.
Obec byla téměř zcela německá. Od Volar dále k Želnavě se podél řeky táhne pás lehkého pěchotního opevnění, tzv. řopíků. Většina z nich dnes leží uvnitř 1. zóny národního parku. Větší koncentrace jich je u nedalekého železničního mostu přes Teplou Vltavu. Milešice (městská část Volar) - ves asi šest kilometrů jihozápadně od Záblatí je připomínána v polovině 14. století. Německé jméno se objevuje prvně koncem 16. století. V 15. století patřila k hradu Husi, v 19. století k velkému panství Vimperk. V roce 1910 byla obec tvořena 80 domy, v kterých žilo 428 obyvatel. Byla tehdy zcela německá. V minulosti se zde rýžovalo zlato. Západně odtud leží rezervace Milešický prales. Mlynářovice (městská část Volar) - ves v lesích asi sedm kilometrů severně od Volar připomínaná v polovině 14. století pod jménem Mlynářova Lhota, později už jako Mlynářovice. Česká varianta se spolu s německou vyskytuje po celé 16. a 17. století, v 18. století mizí. V roce 1910 k obci patřilo 43 domů a 219 obyvatel, z nichž se jen dva přihlásili k češtině. Kaple P. Marie z roku 1860 byla znovu vysvěcena v roce 1993. Památkově chráněné jsou usedlosti č.p. 20 a 26. Poblíž domu č.p. 20 stojí tzv. Maruščina boží muka s téměř setřelým nápisem Ave Maria připomínající zachránění dívky, kterou zde zranil blesk. Jiná boží muka postavená na památku lesníka zastřeleného pytlákem stojí asi 400 metrů před myslivnou.
