Historie obce Nošovice
První písemná zmínka o Nošovicích je z roku 1573. V té době došlo k odtržení zástavního frýdeckého panství od knížectví těšínského a k jeho nucenému odprodeji. V kupní smlouvě bylo tehdy město Frýdek s šestnácti dědinami, mezi nimi Nošovice -původní název Potměnošovice.
Posledním zástavním pánem byl Jan Pukler. Novými majiteli se stali bratři Matyáš a Jiří z Lohova. V kronice "Urbáři" z roku 1580 měly Nošovice 22 osadníků, tj. asi 110 obyvatel. Někdy ve středověku, snad za třicetileté války, tu prý byla svedena na rozhraní Dobré a Nošovic bitva, na kterou upomíná Piket (vojenský tábor a kaplička, která stojí na místě pohřbených padlých v boji).
Až do roku 1664 je v písemnostech uváděn název obce jako Potměnošovice. Od roku 1664 již Nošovice. Obyvatelé obce, stejně jako obyvatelé obcí v sousedních panstvích, byli sužováni robotními povinnostmi - nevolnictvím a různými formami peněžních odvodů. Pravidelně museli pečovat a provádět údržbu na opevnění frýdeckého zámku. Rovněž museli pracovat na stavbě císařské silnice z roku 1782, vedoucí skrz frýdecké panství až k hranicím s tehdejším Polskem. Se zrušením roboty v roce 1848 padly některé formy poddanství. Místo zrušené feudální vrchnosti však nastoupila vrchnost světská. Státní a okresní ve Frýdku, politická v Těšíně. V roce 1908 bylo ve Frýdku zřízeno okresní hejtmanství.
Stavba železnice Kojetín - Bílsko, vedoucí přes Frýdek, přeťala v roce 1880 selské pozemky. Tak vznikla osada Malé Nošovice.
V roce 1938 na základě mnichovského diktátu a při rozpadu Československa byla severovýchodní část obce připojena k Polsku. Po porážce Polska Německem potom k Olzagebietu. Po osvobození od fašistického Německa 4. - 5. května 1945 a při ustavení Československa došlo k navrácení odtržené části zpátky k obci.
V důsledku válečného hospodářství byl zaveden lístkový systém. Zemědělcům byly zvýšeny válečné dodávky. Někteří občané byli nasazeni na nucené práce do Německa. Byla zavedena dvojjazyčnost. Ve 2. světové válce zahynulo 13 nošovických občanů.
