Historie obce Zlatá Koruna
Je určitě všeobecně známo, že historická část obce tvořila ještě koncem 18. století nedílnou součást klášterního areálu. Přesto si dovolím podniknout pro objasnění vztahu mezi dnešní vsí a klášterem malý výlet do dějin tohoto malebného místa v ohbí Vltavy, které skýtá romantické oddechové zákoutí i mnoho architektonických a historických skvostů.
Až do poloviny 13. století zde nebylo žádné osídlení. Teprve v roce 1263 tu král Přemysl Otakar II. založil klášter řádu cisterciáků, jejichž předpisům toto stanoviště plně vyhovovalo: bylo totiž v údolí blízko řeky, stranou hlavních cest, pod horou Kletí, z jejíchž svahů mniši svedli do kláštera potok a nazvali ho Jordánek. Na uvedené geografické charakteristice se v průběhu věků nic podstatného nezměnilo. Sevřený prostor obtékaný ze tří stran Vltavou dodnes určuje způsob výstavby. Ve středověku např. zapříčinil pootočení osy klášterního kostela téměř o 90ş k severu a po zrušení kláštera roku 1785 neumožnil větší nárůst nových staveb. Louky v těsném sousedství řeky bývaly při vyšším stavu vody zaplavovány a proto se zde nikdy nestavělo. Strmé svahy na pravé straně řeky nebyly vhodné k zástavbě, a tak zůstaly nedotčeny. Výjimkou je pouze bývalá hvězdárna z 2. poloviny 18. století a samota U Janečka.
Bohatá královská nadace umožnila cisterciákům během 13. a 14. století vystavět celý klášterní okrsek, jehož vzhled je dodnes čitelný nejen v zachovaných budovách, ale i v půdorysné osnově místa. Vnitřní klauzuru, obývanou téměř výhradně mnichy, tvořil klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou křížovou chodbou, malý konvent, kaple Andělů Strážných, opatství a zahrady. V těsném sousedství pak po husitských válkách vznikl klášterní hospodářský dvůr.
Jihovýchodně od konventních budov se rozkládalo předklášteří, kde bylo soustředěno hospodářské a řemeslné zázemí, právně i hospodářsky zcela závislé na klášteru. To se projevovalo například i tím, že domky nepatřily jejich obyvatelům, ale opatství.
Při vstupu do předklášteří byla již ve 14. století postavena vedle hlavní brány (snesené na počátku 60. let 20. století) kaple sv. Markéty pro laiky, kteří měli do klášterního areálu jen velmi omezený přístup. Vedle kaple byl v době barokní hřbitov, zrušený spolu s kaplí a klášterem roku 1785. Nový hřbitov, založený roku 1787 nad kaplí, na sebe dosud upozorňuje mohutnou opěrnou zdí.
U brány stávala vrátnice, kde měl střežit vstup do kláštera starší zkušený mnich, který také rozdával chudým almužny. Od brány vedla směrem do vnitřní klauzury komunikace, tvořící páteř sídla. Po jejích stranách se nacházely zahrady, chmelnice a jiné užitkové plochy, ke kterým v 18. století patřilo například bělidlo založené posledním opatem Bylanským. (Dnes je na stejném místě sokolovna, restaurace a hřiště.) Kromě zahrad zde bylo několik domků poddaných kláštera a hospodářských budov (například kovárna, špýchar, šenkovna, domek zahradníka, domek učitele Antonína Borového čp. 9, sladovna - ta byla koncem 18. stol. v tzv. hospicu čp. 5, mlýn, pila atd.).
Jednotlivé části areálu byly odděleny ohradními zdmi, které však neměly primárně obranný charakter. Alespoň u některých částí zdí lze předpokládat středověký původ, což vyplývá z potřeby i řádové povinnosti ohradit místo, kde žili klauzurovaní řeholníci.
Obec se v rámci předklášteří začala rozvíjet až po ukončení řeholního života císařem Josefem II. roku 1785, kdy Jan Adolf ze Schwarzenberka koupil (roku 1787) celý klášterní areál. To se však netýkalo domků jednotlivých obyvatel, které jim stačil těsně před zrušením kláštera darovat opat Bylanský. Nový majitel pronajímal bývalé klášterní stavby různým továrníkům a dosud řídká zástavba předklášteří se začala zaplňovat domky dělníků těchto manufaktur a jinými objekty.
Ani poněkud krkolomné osudy po josefinských reformách, které sem umožnily vpád necitlivého továrního provozu, nesmazaly starobylý ráz Zlaté Koruny. Výrazným architektonickým těžištěm obce jsou stále vnitřní budovy kláštera a dominantami bývalého předklášteří i nadále zůstává středověký kostel sv. Markéty, budova tzv. hospicu, špýchar a v partii svažující se k Vltavě je nepřehlédnutelnou stavbou mlýn.
Odlehlost místa a stísněnost prostoru uchovaly původní urbanismus a mnoho památek kláštera, kde působí velmi rušivě každý novodobý zásah, který nectí charakter staré zástavby. Výjimečnost drobného sídla si obyvatelé obce většinou uvědomovali i v posledním půlstoletí, o čemž vypovídají i vcelku šetrné územní plány. Ve zdech Zlaté Koruny tak stále rezonuje doba rozkvětu za posledního opata Bylanského, kterou zachycuje veduta vystavená na prohlídkové trase místního kláštera a ještě názorněji unikátní model Zlaté Koruny v bývalé faře, který pro návštěvníky obce vytvořila rodina Mgr. Jindřicha Špinara.
