Historie obce Tlučná
Vladislav dux monio Kladrub dedit terra, in villa Telcna. Píše se rok 1115, český kníže Vladislav I. daruje zemi ve vsi Tlučná klášteru Kladrubskému. Jméno zřejmě vzniklo z obecného „tluč", značící ječmen nebo jiné obilí stlučené (tluč, obilní šrot), kterým se živilo místní obyvatelstvo. Také Telzna, Tlcna či Tlučná, je obec při Vejprnickém potoku 8 km západně od Plzně ve výšce 343 m n. m. Na listině knížete Bedřicha z roku 1186 se připomíná v Tlučné celé popluží, v papežské listině z let 1234-5 je ve výčtu vsí opět Tlučná potvrzena Kladrubským benediktýnům. Dle chotěšovského urbáře z roku 1367 klášter a premonstrátky vlastní v Tlučné devět a půl země.
Po celou tuto dobu žili v Tlučné také svobodní rolníci, drobní zemané, u vladyků převládají osobní jména Oldřich. V předhusitské době zde byly čtyři zemanské dvory, jeden poddaný (sedlák) nejméně dva poddaní (chalupníci) a několik poddaných chotěšovského kláštera. Objevují se jména Dětleb, Zachař, Dětřich, Oldřich - vnuk a také Rupert (Ruprecht, Robert), roku 1408 nazývaný rytířem, z tlučenských vladyků nejmajetnější. Vidíme jejich erbovní znamení - břevno kosmo přetínající štít. Císař Zikmund v roce 1434 daruje popluží s krčmou Oldřichovi, který se významně podílel na vítězství nad husity v západních Čechách. Právní nejistotu na popud zemského správce Jiřího z Poděbrad ukončil až roku 1454 mladý král Ladislav. Daruje královskou odúmrť bratrům Zdeňkovi a Janovi z Lukavice. Nikdo z tlučenských vladyků neprotestuje, zřejmě zemané kosého břevna vymírají po meči. Dva největší poplužní dvory, Kuželovský a Zachařovský, nakonec kupuje klášter chotěšovský, jemuž patřila většina poddanských usedlostí. Probošt ves zastavil v roce 1515 Jindřichu Loskému z Rabštejna, kterou dědí dcery Kateřina a Mariana. Král Ferdinand r. 1549 právo to převádí na Jiříka Strojetického, erbu jeleních parohů, manžela Kateřiny za zásluhy proti Turkům. Jiřík staví tvrz a r. 1574 je prvně uváděn ovčín s tisícem ovcí. Vystavěl mlýn, krčmu, rybníky a také 8 nových chalup. Syn Jindřich a poté r. 1603 vnuk Jan Jindřich dědí tvrz i majetek v Tlučné, uvádí se 96 poddaných. Odchází však na Křimice, kde dědí po své matce, podruhé vdané za Purkarta Točníka a Tlučnou po něm získává Sezima z Vrtby, nejlepší přítel, neboť urozený a statečný rytíř Jan Jindřich Strojetický v roce 1627, povýšen do stavu panského, umírá r. 1646 bez potomků.
Také za třicetileté války (1618-1648) Tlučná trpěla. Vrchnost zjišťuje, kolik je v zemi nekatolíků: sedláci, chalupníci, podruzi a čeleď ve dvoře - celkem 47 lidí, z toho 25 mužů, 19 žen a 3 děti. Těm nejstarším bylo 77 let. Mezi příjmeními nacházíme Mašek, Pužman, Václav, Rob, Tolar, všichni byli katolíky. Z berní ruly r. 1654 se dovídáme, že v Tlučné žilo 8 sedláků (6 pustých), 9 chalupníků. Panství patřilo kněžně Barboře Eusebii z Brandenburku a ve vsi se vyskytovala příjmení Bek, Boháček, Havel, Jíra, Kristl, Velíšek. R. 1701 se připomíná František Václav z Vrtby, majitel panství. Obyvatelé bydlí v dřevěných domcích, u nichž byly zahrádky se švestkami. Přibyla nová příjmení: Karpíšek, Krš. Uvádí se pomístní jména: Draganec, Němčí důl. V roce 1830 dvůr a panství v Tlučné odkázáno Janu Karlovi, knížeti z Lobkowicz za to, že Františku Josefu z Vrtby zachránil život.
V roce 1838 bylo ve vsi 238 obyvatel, panský dvůr, hostinec, ovčín, hájovna. Sommerova topografie uvádí, že půda kolem Tlučné je méně úrodná, písčitá se štěrkem. Pěstuje se zelí, luštěniny, řepa a brambory. I louky jsou horší kvality. Obec náleží k faře Vejprnice, kde se nachází kostel sv. Vojtěcha, postavený 1722-26 hrabětem Františkem Václavem z Vrtby. Rozvoji obce přispívá využití černého kvalitního uhlí, kterého je v podzemí dostatek. Zemědělská obec se postupně přetváří v hornickou. Osídlení vsi před r. 1115 dokazuje lokalita mohylového pohřebiště, kulturní jámy se zlomky keramických nádob či zbraní v okolí. Vyvýšině Němčího dolu vévodí Boží muka s vytesaným L. P. 1078....
