Historie obce Žilov
Prvopočátky naší obce jsou spjaté s panováním českého krále Václava I. a vladyků z Bučí. V letech 1240-1248 se připomíná Harant z Bučí, jehož syn Rupert založil Žilov někdy kolem roku 1250. To když za pomoci bratrů Miloslava a Sana a vykácel v Žilově les a vyčistil prostor od trní a keřů. V Žilově vybudoval selský dvorec, který obehnal hradbami. Dá se tedy říci, že rod vladyků z Bučí prostřednictvím Ruperta založil žilovský dvorec a snad i tvrz.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1269.
V té době okolní lesy byly bohaté na zvěř, a s oblibou je navštěvovali čeští panovníci. Častým hostem v těchto, nyní již plaských lesích, byl i král Otakar I. s kralevicem Václavem, který se později i jako král Václav I. rád do tohoto prostoru vracel. Přitom k odpočinku využíval bývalého knížecího dvora v Plasích. K doprovodné družině v plaských lesích mohli náležet i vladykové Harant z Bučí a jeho synové Miloslav, San a Rupert. Vladyka Rupert z Bučí tak mohl od krále za věrné služby dostat svobodnou půdu právě v prostoru dnešního Žilova.
Zajímavé zmínky o potomcích těchto vladyků jsou z roku 1379 a z počátku husitské války. Zvláště koncem roku 1419, kdy Jan Žižka (za svého pobytu v Plzni) vytáhl proti Hynkovi z Nekměře. Žižka měl všeho všudy tři sta pěších a sedm vozů s bořícími puškami. Když ho v širém poli zaskočil pan Bohuslav ze Švamberka s více než 2000 jezdci a pěšími, Žižka poprvé použil vozovou hradbu. Odrazil útok jízdy a obrátil nepřítele na útěk s velikou ztrátou. A jak zaznamenal letopisec, Žižka té noci pobořil ještě tři další tvrze, Tlucnou, Lozu a Ježlový. Spálil též Štěpánovice a Trnovou. Není vyloučeno, že v bitvě u Nekmíře tu proti Žižkovi bojovali i žilovští vladykové Jan a Racek.
Svou srdnatost a statečnost Racek a jeho syn Jan uplatnili též při obraně hradu Karlštejna roku 1422. V květnu 1422 totiž hrad oblehli Pražané a v červnu přitáhlo ještě dalších 5000 vojáků, takže tu bylo v r. 1422 asi 20 000 obléhatelů. Zakopali se na čtyřech kopcích okolo Karlštejna a odtud pak odstřelovali hrad kamennými koulemi z velkých děl (bombard-měli je na každém kopci), z tarasnic a praků. Na hrad, který bránili v té době už vladykové ze Žilova, bylo postupně vystřeleno 9 022 kusů kamene a 22 soudků s ohněm. Karlštejn tehdy bránilo na 420 žoldnéřů, manů a zemanů v čele s purkrabím Zdeslavem z Buřenic. Bojové podmínky našich vladyků jsme si ověřili přímo v Karlštejně, když nás pan Miroslav Ureš, starosta obce, pozval a dne 17.4. nás provedl s kastelánem hradu, panem Jaromírem Kubů. Na vlastní oči jsme viděli celé bojiště, kde naši vladykové v r. 1422 prožívali to pravé peklo, když bránily tento vzácný hrad.
Dřívější dějiny naší obce jsou spjaté s dějinami panství Bělá. V době třicetileté války řádili vojáci na bělském panství tak, že tu bylo vypáleno 18 vesnic, ovčíny i mlýny. Kradlo se obilí. Řádění Švédů se nevyhnulo ani Žilovu, když v roce 1639 pobývali na Plzeňsku. Do této doby lze datovat i pověst o rychtáři Skálovi a švédském trubačovi. Rychtář Skála se stal ústředním motivem pozvánky k letošní oslavě výročí obce a objevuje se i na příloze k uděleným cenám obce i plaketám. Od jeho narození letos uplynulo už 395 let.
V roce 1651 bylo z bělského panství vyčleněno panství Nekmíř. K tomuto panství náležely vesnice : Třemošná, Záluží, Ledce, Příšov, Nevřeň, Žilov, Tatiná, Nekmíř a Lhotka, které mezi sebou udržovaly a udržují společenský kontakt. Svou sounáležitost si obce připomněly v dubnu roku 2003, kdy pod patronací Obce Žilov, Nekmíř a Ing. Jaroslava Lobkowitcze, poslance parlamentu České republiky, se v žilovském sále uskutečnilo zdařilé setkání zástupců všech obcích dříve náležejících k panství Nekmíř a potomků jeho dřívějších majitelů. Setkání se zúčastnili i Ing. Vladimír a JUDr. Vladimír Wopršálkovi z Plzně. V roce 1839 byla rozloha panství přes 4 550 ha. Vyjma Nekmíře, Tatiné a Lhotky, tvořily obce i farní obvod s kostelem svatého Jakuba v Ledcích a ledeckou školou. Od roku 1770 se začínají používat čísla popisná. Mladší z nás by asi už těžko hledali dvory, kde se říkávalo "U Jouzlů, Kardátů, Broumů, Machů, Pechátů, Houdků či Lávičků".
V roce 1778 se poprvé připomínají Stýskaly už s pěti popisnými čísly. V těchto místech snad už v roce 1524 stával ovčín patřící ke Kokořovu.
V dějinách naší obce byly i tragické události způsobené válečnými událostmi. Zatímco v bitvě u Hradce Králové roku 1866 nenacházíme v matrikách oběti a ztráty na životech, v průběhu I. světové války v letech 1914 - 1918 a na její válečné útrapy zemřelo 8 občanů ze Žilova a Stýskal. K uctění jejich památky zastupitelstvo obce položilo při oslavě výročí obce vzpomínkovou kytici k pomníku, který byl zemřelým postaven roku 1938 a letošního roku opatřen dlažbou a hradbičkou.
I v druhé světové válce prožívaly Žilov a Stýskaly smutné chvíle. Začal přídělový systém, do Norska a do Německa bylo na nucené práce nasazeno 10 občanů. V okolí Žilova byly rozmístěny dva světlomety jako součást protiletadlové ochrany Plzně. Povinně byly stanoveny dodávky zemědělských výrobků a prováděny přísné prohlídky za četnické asistence vedené říšskými orgány. 6. května projížděli obcí Američané, byli vítáni a je z toho hodně fotografií. Koncem května tu byli i Sověti a fotografie se také dochovaly, viděli jste je při projekci na výstavce. Po skončení války se Stýskaly a Žilov vylidňují. Osídluje se pohraničí a ze Žilova a Stýskal odchází přes 130 lidí, většinou do Náklova, Úněšova a Chotíkova.
V roce 1952 (13.9.) bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo. Předsedové tehdy byli Vojtěch Bayerle a Václav Nový. Zemědělského Žilova se v této době dotklo sloučení jednotlivých hospodářství, které podstatně zasáhlo do života jednotlivých rodin i života celé obce.
V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Žilov a Tatiné a JZD Žilov s JZD Tatiná. V červenci téhož roku byla zbourána kaplička a roku 1965 samota Ostražkovice. Od 1.1.1992 se osamostatnila obec Tatiná. Roku 1998 otevřela Keramika v Horní Bříze a.s. v katastru obce důl na těžbu keramického jílu. Přehled dějin Žilova a Stýskal by nebyl úplný bez zmínky o vzniku spolkových organizací.Roku 1902 byl založen Sbor dobrovolných hasičů v Žilově, ve Stýskalech pak roku 1913. Republikánský dorost zemědělské mládeže byl ustanoven roku 1920 v Žilově u Soukupů. Sokol byl v obci založen v roce 1949 a ve stejnou dobu už ve Stýskalech cvičila Dělnická tělovýchovná jednota. Přestože první divadelní představení bylo sehráno v Žilově už v roce 1886, vlastní divadelní spolek ochotníků začíná až v roce 1946. Lidová lovecká společnost se ustanovila v roce 1948, dnes je nástupnickou organizací myslivecké sdružení. V roce 1953 vznikl Svaz pro spolupráci s armádou. Na jejich tradici úspěšných střelců navazuje AVZO Žilov, které má ve svých řadách mnoho mistrů republiky ale i držitelů titulu sportovec roku. V roce 1954 vznikla Rada žen při MNV, v činnosti pokračuje Český svaz žen Žilova a Stýskal. Československý červený kříž byl založen v roce 1956. Činnost nebyla dosud obnovena. V sedmdesátých a osmdesátých letech pořádal své akce i svaz mládeže a pionýrská organizace.
Žilov a Stýskaly vždy patřily k obcím, kde se chovala úcta k českým dějinám a tradicím. Byla to především ledecká škola, v čele s řídícím učitelem Karlem Hůlou (od roku 1885) a jeho následovníky, kteří vštěpovali svým žákům úctu k českým dějinám. V Žilově se konaly přednášky k dějinám obce i okolí. Žilov se stával místem velkolepých divadelních představení pod širým nebem jako byla hra „Nastolení Přemysla Oráče", „Staročeská svatba", „Dožínkové slavnosti", tančení "České besedy", "Oslava zrušení roboty", "Oslavy upálení Mistra Jana Husa". Zvon bývalé žilovské kapličky nesl jméno sv. Václava, pod vrchem vpravo při silnici k Ledcům stávala socha sv. Jana Nepomuckého. Úctu k české tradici a národním symbolům lze vysledovat i v architektuře lidových staveb. V Žilově a Stýskalech je mnoho vjezdů a zídek zdobených plastikami lvů ale i Janem Kozinou. Úcta k dějinám obce se objevuje i v obecních a spolkových kronikách, které byly na oslavě vystaveny. Ale též ve studiích našich čestných občanů. Je potěšitelné, že historii spolků, obce i okolí, se věnují naši vysokoškoláci při vypracování svých diplomových prací ale i redaktoři Obecníčku Žilova a Stýskal.
I oslava výročí obce přispěla k propagaci české tradice. Naši hosté a rodáci společně zasadili náš národní strom - dvě lípy a lísku. Naše obec nikdy nepatřila k obcím s rozsáhlým hmotným majetkem , obecního a veřejného statku. Ale patřila vždy k těm bohatším svým duchem a předváděnou kulturou a solidárností. Vždyť už staré zápisy dosvědčují, že naše obec přispěla na stavbu Národního divadla i na dostavbu Svatováclavské katedrály. Občané pomáhali v nouzi pohořelým i potřebným v jiných krajích. Vždy s úctou k svému bližnímu a snad i k české tradici. Nezbývá než věřit a přát si, že úcta k české tradici, státnosti i dějinám, v Žilově a ve Stýskalech, ale i v celých Čechách nikdy nevymizí.
