Historie obce Domanín
První písemná zpráva o existenci obce pochází z roku 1367. Jsou zmiňovány dvůr a obec téhož jména v majetku rytíře Franka ze Zelině, později Jana Podkovičky z Domanína a ze Lhoty, dalšími vlastníky byli rytíř Petr z Miletína a třeboňský klášter (kronika obce uvádí, že Domanín náležel od roku 1307 klášteru mnichů augustiniánů), po zrušení kláštera císařem Josefem II. připadl Domanín vlastníku třeboňského panství Janu Nepomuku ze Švarcenberka.
Ve 14. a 15. století se krajina kolem Domanína výrazně mění zakládáním nových rybníků, vysoušením zamokřeného území je získávána půda vhodná k polnímu hospodaření. V kronice nacházíme zápis, že za husitských válek byla vesnice několikrát vypálena. Také v průběhu třicetileté války ji údajně stihl podobný osud, kdy „většina lidu byla povražděna a hladem umořena".Roku 1866 postihla Třeboň a okolí cholera, kterou sem zavleklo pruské vojsko. Protože Domanínu připadla povinnost vojáky pohostit, zřejmě se místní lidé touto chorobou nakazili.
