Historie obce Studnice
Studnice patří mezi nejzáhadnější obce vyškovského regionu. První písemná zmínka pochází z roku 1342 a týká se Hartleba z Boskovic, významného šlechtice své doby, který po roce 1310 náležel mezi odpůrce mladého Jana Lucemburského, byl mecenášem minoritského kláštera v Brně a zastával funkci nejvyššího komorníka olomouckého soudu. Opravdu věrohodný doklad o existenci Studnic pochází až z roku 1660, což svedlo některé historiky k domněnce o vzniku Studnic až tohoto roku. Listina z roku 1342 je však dochována v originálu, o její pravosti nemůže být pochyb a jméno Studnicz je zcela zřetelné.
V 17. století patřila obec k panství vyškovskému. Při kostele sv. Jiljí byla roku 1731 zřízena expozitura z Pustiměře (podřízeno Krásensko, Podomí, a Ruprechtov). V roce 1785 byly obce Krásensko, Podomí a Ruprechtov vyjmuty ze studnické farnosti a v Krásensku byla zřízena samostatná kuracie.
V obci působila řada spolků a organizací: Živa (v letech 1869-1873), čtenářský a pěvecký spolek Cyril a Metoděj (založen roku 1886), hasičský sbor (od roku 1889), Reiffeisenka (založena roku 1905), Hospodářská besídka (od roku 1906), místní odbor Národní jednoty (od roku 1909), Sokol (založen roku 1919). Velmi aktivní byli místní ochotníci. Za první republiky byla ve Studnicích obecní cihelna, menší pila a výrobna likérů. Škola se připomíná od roku 1846, od roku 1892 byla trojtřídní a od roku 1908 již dokonce čtyřtřídní.
V listopadu roku 1942 byly Studnice i s osadou Odrůvky vystěhovány a obyvatelé rozptýleni do téměř sedmdesáti míst v Čechách a na Moravě. Obec měla ustoupit německé střelnici. Ani tato pohnutá epizoda však neznamenala konec dějin Studnic. Víra v lepší budoucnost zvítězila nad destrukcí a tak záhy po ukončení války vyrostla z trosek nová a moderní obec.
