Historie obce Líšná
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1539. Vesnice patřila původně ke křivoklátskému panství, které bylo v majetku českých králů. Ferdinand I. věnoval v polovině 16. století svému důchodnímu písaři Jiříku Protivcovi z Entnšlanku ves Líšnou s kostelíkem nad ní „ v těch pustotinách ležící". Někdy po jeho smrti, patrně v roce 1574, se Líšná se Řebříkem dostaly zpět ke křivoklátskému panství a následně byly roku 1607 připojeny ke Zbirohu. V roce 1656 tu žilo 14 sedláků, přičemž řada z nich se sem přistěhovala až v letech 1652 - 1653, tři grunty byly stále ještě pusté, dále tu žili 2 chalupníci. Pole měli prostřední a zvěř jim na nich dělala škodu. V roce 1670 zde nacházíme pouze 13 hospodářů, šest gruntů je označeno jako pustých. V režii vrchnosti byla provozována hospoda, ostatně počátkem 18. století jsou zde uváděni šenkýř, bednář a nádeník. Po polovině téhož století se tu hospodařilo již na 19 usedlostech.
Líšná byla sídlem samostatné farnosti, na počátku 18. století tu žilo 105 věřících. Kostel sv. Václava na návsi v Líšné pochází z roku 1869.
Druhou světovou válku nepřežili Jan a Veronika Čiperovi, oba zemřeli v květnu 1945. Do transportu byl zařazen Žid Kurt Markowitz. Samostatnou obcí byla Líšná v letech 1850 - 1945, pak zde byl národní výbor. Ten byl v březnu 1980 integrován do celku MěNV Zbiroh, z něhož se obec vymanila v březnu 1990. Obecní samospráva byla obnovena zřízením obecního úřadu 24.11.1990.
Spisovatel Quido Maria Vyskočil ( 1881 - 1969 ), vlastním jménem Antonín Vyskočil, zajížděl do Líšné ke svému dědovi řídícímu učiteli Vojtěchu Belšánovi. Na zdejší kraj vzpomíná v několika knihách, jako jsou Zahrada vzpomínek, Vlast vypravuje a Vzpomínky. Pobyt mladého malíře Mikuláše Alše ( 1852 - 1913 ) připomíná pamětní plaketa na hájovně.
