Historie obce Dobříň
Prvá zpráva písemná z r. 1294 o Dobříni (Willas Dobern prepositi Wissegrad,RB II, 1231) připomíná, že náleží statkářům vyšehradského kostela v Praze. Další písemná zpráva (in Dobern, in Cozlowicz t 719) z r. 1295 říká, že král Václav II.daruje Dobříň spolu s jinými obcemi biskupovi Janu Tobiášovi z Bechyně, aby se vzpamatoval ze škod, které utrpěl při řádění Braniborů na jeho roudnickém panství v letech 1279 - 1283. Tímto královským rozhodnutím je Dobříň od r. 1295 majetkem roudnického hradu, který patřil pražským biskupům a později arcibiskupům domýšleli si k němu asi slovo dvůr (- znamenalo dvůr stojící v debři). Představu o velikosti obce ve 14. stol. nám dává "Deset urbářů českých z roku 1390". V této době měla Dobříň 18 menších pozemků (=menší selské usedlosti) s poli o rozloze 50 - 60 jiter (staročeské jitro = 0,285 ha). Roční nájem držitelé usedlosti platili 32 grošů. Na 36 pozemcích byli poklasní a šafáři, kteří neplatili nájem. Řadu světských držitelů začíná Konrád z Vechty r.1431. Dalším majitelem je Vilém z Rožmberka, jehož poslední manželka Polyxena, později vdova, si za manžela vzala Zdeňka Popela z Lobkovic. Rukopisný urbář Rozemberský " z roku 1592 píše o Dobříni: Při té vsi je velikých luh a porostliny borové, v kterýmžto luhu jest znamenitý počet bažantův, koroptví a zajícův, a z toho luhu i z těch borovic jest výborné štvaní. Při té vsi mají rozděláno vinic nemálo. V obci bylo 8 chalupníků s koňmi, 4 bez koní, 2 podruzi. Robotu v 16. - 18.století plnili většinou na Kalešovickém statku. Obec o velikonocích platila "mostní vejce". Povinnost lovit ryby neměla. Víno se dodávalo do Roudnice na týdenní a výroční trhy - vyváželo se také do vnitrozemí i do Německa - do Míšně.
