Historie obce Vážany nad Litavou
Do roku 1945 se obec nazývala Linhartské Vážany. Ve 13. století patřily Vážany pánům z Deblína. Nejstarší písemná zpráva o Vážanech se uchovala z roku 1287. Do roku 1578 náležela ves herburskému klášteru, poté jezuitům a c. k. studijnímu fondu. Od roku 1808 náležely Vážany Františku Antonínu Linhartovi (později rytíři z Linhartů) a jeho potomkům. Vážany trpěly několikrát švédským vpádem na Moravu. V roce 1645 byla obec zcela vypálena a byla protržena hráz rybníka.
Z dějin farního kostela sv. Bartoloměje je známo, že původně byl vystavěn v románském stylu již ve 13. století. Sloh tehdy přecházel do gotiky. Zbytky zůstaly zachovány na klenbě presbytáře a ve zdivu věže. Kostel byl obnoven v roce 1651, poslední velká oprava byla v roce 1909. Zajímavostí jsou na portálu stopy dvou křížů po dvou bojovnících, účastnících se křižáckých válek ve 13. století. V obci se dále nachází sousoší sv. Jana Nepomuckého z roku 1739, barokní boží muka z roku 1806 a několik pomníků. V roce 1810 byla ve Vážanech otevřena expozitura šaratické školy, samostatná byla škola od roku 1839 (postavena 1830). Z vážanských rodáků se uvádí vdp. P. Jakub Pavelka, biskupský a konsistorní rada a též básník (1865 – 1934).
