Historie obce Pojbuky
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1382. V roce 1395 bylo ve vesnici vladycké sídlo, na němž seděl roku 1398 Václav a roku 1409 Hanuž z Podbuk. Tento muž daroval pět lánů polí kostelu ve Zhoři. Roku 1528 příslušela ves k Pacovu a v druhé polovině 16. století byla připojena k panství Mladovožickému. Roku 1654 tu bylo 10 usedlých, 2 nově usazeni a 1 chalupník.
V roce 1890 bylo ve vsi 33 domů, 276 obyvatel českých. V roce 1910 byla osada Pojbuky, středisko stejnomené politické obce, k níž patřily také osady Zadní Střítež, Františkov, Radostovice, Zadní Lomná, Zahořany a Blatnice. Obec Pojbuky se v té době nacházela v politickém okrese Táborském a v soudním okrese Mladovožickém. Celá politická obec zaujímala rozlohu 18,005931 m/ 2 a obsahovala 152 domů, v nichž žilo dne 31.12.1910 dohromady 1110 obyvatel. Samotná obec Pojbuky měla 38 domů s 311 obyvateli, vesměs české národnosti. Podle vyznání náboženského 308 katolíků a 3 židé, podle pohlaví 149 mužů a 162 žen. Až do roku 1896 nebylo v Pojbukách vůbec školy. Školní děti docházely do školy ve Zhoři , vzdálené 3,5 km od Pojbuk. Dne 15.6.1902 povolila zemská školní rada vyučování tzv. jednotřídka, k tomuto účelu byla pronajata místnost od Jana Dolejše č. 19. Samostatná škola se začala stavět na jaře roku 1906 a dokončena 9.9.1906 kdy byla slavnostně vysvěcena a otevřena. Celkové náklady činily 23100 Kč.
Hasičský sbor v Pojbukách byl založen v roce 1891 díky Františku Zhornému, syn rolníka z Pojbuky p. 7. Ze zemského asekuračního fondu se obci a sboru dostalo podpory 130 zlatých. Zakládajících členů bylo 25 a v roce 1926 vzniklo družstvo žen 8 členů.
