Historie obce Řečice
První písemná zmínka o Řečici je datována v listině z 19. června 1366 v Brně. V této listině Jindřich z Minsterberka, oficiál olomouckého biskupství, rozsuzuje spor mezi Janem - plebánem v Radešínské Svratce, Štěpánem - plebánem v Křižanově a komendátorem johanitů na Starém Brně o desátky z polí u Řečice. Dle výše desátků se zdá, že osada v této době byla poměrně zemědělsky zdatná. Jako jiné klášterní vsi byla v manství. Nejstarší z vlastníků dle písemných zpráv byl klášter křižanovský, žďárský, majitelé Pešík s Kateřinou z Řečice, Ondra z Řečice s manželkou Dorotou a synem Vavřincem, Vaněk Volimír, Mikuláš Moučka a další.
Ve 14. století byla osada v manství jako jiné klášterní vsi, patřící ke Žďárskému klášteru. V klášterním urbáři z roku 1462 již poznáváme velikost osady, osadníci podle jména jsou Češi. Po roce 1667 dostala obec obecní pečeť se znakem stojícího berana. V této době tu bylo osazeno 16 gruntů, z nichž největší měl 40 měřic polí. Po zrušení Žďárského kláštera se v roce 1787 spisoval jeho majetek. V Řečici bylo zjištěno 39 domů s 59 rodinami a s 324 příslušníky. Obhospodařovali 1875,5 měřice polí orných. Mezi osadníky je dědičný rychtář, 3 domkaři a 11 větších sedláků. Na samotě Tálský mlýn se roku 1913 narodil kpt. Eduard Soška, který padl 1. 11. 1944 u Proseče jako člen odbojové org. R, kde byl pobočníkem pplk. Josefa Svatoně.
