Historie obce Sudoměřice u Bechyně
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352. Nachází se v Registru papežských desátků a zde je hovořeno o vsi Sudymierzice
V roce 1384 se již připomíná kostel Všech svatých, původně gotická stavba na návrší uprostřed vsi Sudoměřice. Roku 1409 je již kostelem farním pro okolní venice. Kostel byl v roce 1828 přestavěn do současné podoby.
Na starobylost obce ukazuje i její obrovská obdélníková náves, později hojně zastavěná domy. Naše obec patřila vždy k panství bechyňskému, ať již Rožmberkům, Šternberkům, nebo jiné vrchnosti.
Další zprávy jsou až z roku 1514, kdy začal zde pan Ladislav ze Šternberka se svolením krále Vladislava dolovati železnou rudu ( krevel), která se zde v dosti velké míře nachází. Bohužel není v celistvé žíle, ale pouze v samostatných ložiscích roztroušena. Těžilo se v lesích dodnes nazývaných "Jama". Že to bylo pro vrchnost výhodné, je zřejmé i z toho, že se panu ze Šternberka vyplatilo, po tom, co zanikly pro drahotu dříví hamry na Hutích, dovážet vykutanou rudu až do Kamenice nad Lipou k dalšímu zpracování. Při těžbě vydatně pomáhali havíři ze Sudoměřic a okolí.
Již od roku 1586 je naše obec známá jako oblast s vydatnými prameny pitné vody. Právě od toho roku byla od nás voda vedena dřevěnými vrtanými rourami na zámek v Bechyni. Stavbu vedl mistr Řehoř Koráb na nařízení Petra Voka z Rožmberka. Tentýž uvědomoval si i důležitost křižovatky cest u Sudoměřic, neboť od tohoto roku vybíral zde se svolením císaře Rudolfa II. mýto. Totéž činil i na Černicích. Protože tento velmož měl rád hony a lovy, zřizuje v roce 1586 pro tyto účely rozsáhlou Černickou oboru. Původní velikost byla asi 4,5 tisíce ha, později zmenšena na 2 060 ha. Do našich dob se dochovala o velikosti kolem 1 400 ha. Byla zrušena v roce 1968. Zajímavá byla délka oborních plotů, celkem činila kolem 20 km. Pro průjezd oborou byly postaveny tři brány, které se musely otevírat a zavírat, aby zvěř neutekla.
V minulosti byla vesnice veskze dřevěná, a tak se stalo, že v roce 1589 "dobrá ves Sudoměřice vyhořela všechna na prach", jak je zapsáno v panských knihách, než ji stačili obyvatelé znovu vybudovat, připletla se do toho třicetiletá válka, která jistě klidu a míru nepřidala, a tak ještě v roce 1636 je v gruntovních knihách v Bechyni vedena jako pustá a spálená celá. Byl tak přerušen vývoj obce a to na celých 60 let. Po skončení třicetileté války byla obec jen velmi pomalu osazována. Místo původních gruntů nacházíme zde již pouze chalupy. Teprve roku 1688 při soupisu usedlíků bylo zde napočteno 21 chalupníků. Roku 1687 vymezovány byly nové grunty a k nim polnosti vrchním hejtmanem panství bechyňského a kladeny pod mezníky kusy uhlí.
Před rokem 1700 je již povědomost, že je ve vsi škola. Bylo však vyučováno leckde po chalupách v nájmu, a tak byla postavena škola vlastní. Velmi malá chaloupka stále pravděpodobně na místě č. p. 9. Brzy nestačila, proto byla postavena v roce 1888 pod patronací knížete Paara škola nová tak, jak ji všichni známe, částečně na zavezeném rybníčku a částečně na bývalé farské zahradě. O škole je obšírně pojednáno v jiných statích.
V roce 1886 byl zrušen starý hřbitov u kostela a vyměřen nový za vsí u lesa, neboť ke kostelu přifařeno bylo dalších deset vesnic a starý hřbitov nepostačoval.
V roce 1893 byl v obci založen Dobrovolný sbor hasičů, byla postavena hasičská schráň v dolní části obce. Ta byla v padesátých letech tohoto století přestavěna do dnešní podoby.
