Historie obce Moravské Knínice
Obec patří k nejstarším osadám. Doklady osídlení pravěkým člověkem na území Moravských Knínic pocházejí ze starší i mladší doby kamenné, z doby keltské, mince z doby římské, dále hroby z doby stěhování národů, osídlení z 11. a 12. století a ze středověku. První zmínka o Moravských Knínicích pochází z roku 1235 z listiny, v níž papež Řehoř IX. vzal pod svou ochranu cisterciácký klášter v Předklášteří u Tišnova. Při této příležitosti papež zmiňuje obec Chieniz, jenž přináleží klášteru. Roku 1350 podstupuje Boček z Medlova ves Kněnice (Knyechnicz) se vším příslušenstvím a vesničkou Kocanov pánům Bočkovi, Vilémovi a Hroznatovi, bratřím z Kunštátu. Přibližně ve stejné době pak markrabě moravský Jan Jindřich pořídil hradní kapli sv. Prokopa na Veveří poplatnými lidmi z Moravských Knínic. V roce 1418 dává český král Václav IV. Knínice lénem Janu z Lomnice za jeho věrné služby. Přívlastek „Moravské" se objevuje teprve v roce 1437. V roce 1519 již celé Knínice patřily k panství veverskému. Obec často měnila majitele podle toho, jak se měnili páni na Veveří.
O významu obce svědčí také existence obecní pečeti. Nejstarší listina potvrzená uvedenou pečetí pochází z roku 1667. Pečeť nese ve znaku podrývák, což je staré zemědělské nářadí, sloužící ke kypření půdy, předchůdce ruchadla, a vinařský nůž. Symbolika použitá v pečeti dokumentuje zemědělskou a vinařskou minulost obce a vychází z ní též současný znak.
