Historie obce Lomnice
První písemná zmínka pochází z roku 1281, kdy jistý Tas, syn Vznaty z Lomnice, svědčí na listině Artleba Dubna (rodem z Deblína), který prodává klášteru v Tišnově vesnici Újezd u Pohořelic. Jde tu o první zmínku Lomnice jako obydleného místa, ale taky o první zmínku šlechtického rodu, který obýval lomnický hrad. Výslovně nazývaná městečkem byla od r. 1504. Od 13. století patřila rozvětvenému rodu pánů z Lomnice. Po nabytí panství uherským rodem Serenyiů v r. 1662 nastala pro Lomnici éra zcela mimořádného rozkvětu. Městečko má dvě náměstí – na hlavním stojí kostel, fara, starobylá radnice a uprostřed morový sloup, vybudovaný jako dík za to, že se Lomnici vyhnula r. 1679 - 1680 morová nákaza. Svým náročným provedením a bohatou sochařskou výzdobou nemá v okrese Blansko obdoby. Kromě žulových kamenů tvořících skalnatou podnož je vytvořen z mušlového vápence dovezeného z lomů za Vídní. Na druhém náměstí zvaném Židovské stojí synagoga, která byla postavena v letech 1780 – 1785. V devadesátých letech byla památkově restaurována, a dnes slouží jako významná památka městečku Lomnice ke kulturním účelům. Blízko synagogy se nachází Židovský hřbitov s cca tisíci kamennými náhrobky, z nichž první pocházejí z 18. století. Při hřbitovní zdi je umístěna márnice čtvercového půdorysu s expozicí „Historie Židů v Lomnici“. Její otevření je třeba dohodnout na obecním úřadě.
