Historie obce Lejšovka
O celé řádce možných sídel od Lejšovky až po Újezd se nezachovaly žádné písemné důkazy, jen kusé pověsti. Jsou potvrzeny jediné dvě vodní tvrze - na labském ostrově Smiřice rybníky obložený Kaltouz. Na základě všech okolností, které lze vzít v úvahu pro odhad doby prvního osídlení krajiny v jižním oblouku Pleského lesa, tedy kartouzské oblasti, můžeme připustit reálný časový úsek spadající do druhé poloviny 10. století a první poloviny století 11. Doba založení obce není přesně známá. První písemné zmínky o vsi Lejšovce se objevují až v roce 1533, kdy ji dostal při dělení rodinného majetku Mikoláš Trčka z Lípy. Od té doby se na ní vystřídalo více majitelů. Matyáš z Gallasů od roku 1635, po něm hraběnka Isabela Magdaléna ze Šternberka (1685). Od roku 1792 náležela obec císařské komoře, potom vídeňské bance, baronu Liebigovi a nakonec Nejvyššímu c. k. fondu rodinnému. Koncem 18. století bylo v Lejšovce šest větších selských gruntů. Dalších patnáct chalup vlastnilo jen nepatrnou část pozemků. Z válek, které poznamenaly Lejšovku nejkrutěji, byla válka třicetiletá. Z 21 stavení zůstalo obydleno jen sedm. Vesnice byla svědkem bojů mezi Marií Terezií a Fridrichem II. (1745), zúčastnila se selských bouří roku 1775 a nedaleko obce se přehnala válka v roce 1866. Před ní pracoval lejšovský lid ještě na stavbě pevnosti Josefov. V první světové válce se účastnila většina mužů obce. V legiích z nich bojovalo sedm mužů: Josef Hejcman nar.1895 krejčí, Josef Hejcman nar. 1898, Václav Jandík nar. 1885 učitel, Václav Jandík nar.1894 dělník, Václav Košťál nar. 1884 zedník, Josef Volák nar. 1892 zedník, František Vrabec nar.1882 rolník. Za nacistické okupace byli dva občané z Lejšovky chyceni na útěku přes hranice a vězněni, jednomu se podařilo uprchnout a do osvobození se skrýval. Byl to Oldřich Štěpán. Druhý(Jaroslav Hastrdlo) se vrátil z koncentračního tábora v Dachau roku 1945. V Lejšovce se vždy věnovala většina obyvatel zemědělství. Přitom si v období mezi oběma světovými válkami mnoho drobných zemědělců přivydělávalo různými řemesly nebo jako nekvalifikovaní dělníci, nejvíce ve stavebnictví, zvláště v letech 1918 až 1930. Tou dobou bylo v obci dvacet zedníků. Dne 23. 8. 1889 byl v Lejšovce při velikém parnu oheň; vyhořela čísla popisná 15 - J. Hlušička, 16 - A. Cejnarová, 14 - K. Hlava, 27 - J. Samek, 38 - J. Fabián, 26 - M. Jandíková .Na konci roku při sčítání lidu žilo v obci 319 obyvatel. Roku 1895 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. 1899 proběhlo sčítání lidu: 148 mužů, 152 žen, mimo obec 23, celkem 323 obyvatel; narodilo se 58 dětí, zemřelo 60 lidí. Dne 29. června 1902 proběhl v Lejšovce sjezd sborů dobrovolných hasičů, kterého se účastnilo 14 sborů. V roce 1910 byly počty při sčítání obyvatelstva následující: 171 mužů, 164 žen, dohromady 335 lidí .
