Historie obce Kněžpole
Současný název obce je Kněžpole od roku l925, odvozený od pojmu „pole kněžovo" - čili panovníkovo. Než se ustálil do dnešní podoby, prošel dlouhým vývojem. Historie udává tvary Zneispole (r.1220), Knesepole(1228), Gnespul (1372), Kniezpole (1522), Kniespol (1751), či Kněžpol (1918). Rakousko-uherská a hitlerovská administrativa uznávala obec jen pod názvem Kniespol.
První písemné zmínky o Kněžpoli jsou již z roku 1220. V listině Codesu Moraviae je uveden soupis majetku velehradského cisterciáckého kláštera. Majetkem kláštera byla obec až do roku 1528, kdy přechází prodejem do majetku města Uherského Hradiště na základě řádné kupní smlouvy.
V letech 1301-1315 ze sousedního Slovenska opakovaně vtrhl uherský magnát Matúš Čák Trenčanský za účelem plenění a obohacování se. Pevné hradby města Uherského Hradiště jeho útokům odolaly, nikoli však obyvatelstvo okolních obcí, zejména na levém břehu řeky Moravy. Konec řádění Matúše Čáka učinil až král Jan Lucemburský. V letech 1334 a 1383 vpadli na Slovácko pro změnu Uhři. Na reformační bouře 15. století doplatil velehradský klášter, který byl v r. 1421 úplně zničen moravskými husity. V plamenech tam bohužel zmizely i záznamy o nejstarší historii Kněžpole.
Daleko těžší následky než války husitské měly na Hradišťsko války uherské mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Ten se pokusil se silným vojskem třikrát dobýt Uherské Hradiště, které se ale pokaždé ubránilo. Poničeny tak zůstaly „jenom" okolní obce. Matyáš Korvín byl na hlavu poražen roku 1469 na bitevním poli nad Kněžpolem, mezi obcemi Bílovice a Mistřice, a to synem Jiřího z Poděbrad - Jindřichem.
Století sedmnácté bylo pro Moravské Slovácko stoletím nejstrašnějším v historii. Nájezdníci sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje řadu vesnic včetně Kněžpole vydrancovali a srovnali se zemí. V letech 1704-1708 bylo Hradišťsko několikrát vypleněno uherskými kuruci Jiřího II. Rákocziho. Obyvatelstvo před nimi prchalo do lesů, svou úrodu, obilí a cennosti si zakopávalo do tzv. „lochů", což jsou díry v zemi s úzkým otvorem a rozšiřující se dutinou. Několik lochů bylo objeveno i na kněžpolském katastru, všechny prázdné. V roce 1834 žilo v Kněžpoli kolem 400 obyvatel. Do té doby byl průměrný věk lidí v obci velmi nízký - muži se dožívali asi 40 let, ženy jen o málo více. Jednou z příčin byly tyfus, tuberkulóza a cholera.
Poměrně často zasahovaly Kněžpole požáry. Při nejničivějším z nich v roce 1886 vyhořelo 11 usedlostí (č. p. 31 až 41). V roce 1910 postihla Kněžpole velká povodeň, když se protrhnuly hráze potoka Březnice. V témže roce byla provedena regulace toku - jeho napřímení a zpevnění hrází.
