Historie obce Příbram
Vedle několika poznámek ve staročeských legendách pochází první skutečná zmínka o Příbrami z roku 1216, kdy ji koupil pražský biskup Ondřej. Koncem 13. století se zde těžilo stříbro. Městská práva Příbram získala od arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka v roce 1406. Potvrzena byla i poté, co se město dostalo od roku 1431 do majetku českých králů.
Od roku 1579 byla Příbram královským horním městem. Rozmach dolování pokračoval od 17. století, v 18. století bylo vybudováno pět hlubinných dolů. V dole Vojtěch bylo v roce 1875 poprvé na světě dosažena hloubka 1 000 m.
Skvělé perspektivy budoucího rozvoje, jimiž žila Příbram 19. století, se zvolna měnily v nostalgické vzpomínky na slavnou vzdalující se minulost. Přece však zůstávalo dost věcí, které toto místo činily neobyčejným i v době ekonomického a populačního poklesu. Světově proslulé doly nepřestávaly přitahovat množství návštěvníků, Svatá Hora zůstávala cílem četných procesí. A byla tu ještě jedna zvláštnost, odlišující Příbram od ostatních venkovských městeček: množství škol všech stupňů, až po Vysokou školu báňskou, a tím i čilý kulturní život města.
Vydáním dekretu ze dne 23. ledna 1849 v Olomouci císařem Františkem Josefem I. došlo k založení báňské školy pro severní země císařství se zaměřením na kovohutnictví.K povýšení na vysokou školu došlo roku 1904 s názvem Vysoká škola báňská v Příbrami. Po osvobození Příbrami byl proveden 4. června zápis do školního roku 1939/1945, koncem června se však začalo proslýchat o přeložení vysoké školy do Ostravy, ke kterému došlo dekretem prezidenta republiky ze dne 8. září 1945.
Za druhé světové války byla v okolí oblast silného partyzánského hnutí. Příbram samotná byla osvobozena sovětskými partyzány kapitána Olesiňského, ale v nedaleké Slivici padly údajné poslední výstřely druhé světové války na evropském kontinentu až 11. května 1945, následující den se tam vzdaly poslední jednotky německého Wehrmachtu.
