Historie obce Štěpánov
O Štěpánově ve tvaru Scepanoviche se poprvé zmiňuje listina Přemysla Otakara I. z roku 1201, potvrzující darování tamního dvorce klášteru Hradisko. V historicky doložené době Štěpánov spolu s mnoha dalšími vesnicemi vždy patřil stejnému majiteli. Po roce 1784, kdy byl premonstrátský klášter na Hradisku zrušen, spravoval jmění náboženský fond a v roce 1826 je získal hrabě Filip Ludvík Saint Genois ďHarnoucourt, jemuž hanáčtí sedláci říkali pro stručnost Žamžola.
Štěpánov byl vždy obcí s vyspělým zemědělstvím. Do jeho osudů však citelně zasáhla železnice budovaná v letech 1841 - 1845 v režii podnikatelské firmy bratří Kleinů. Tato stavba vyvolala potřebu velkého množství železářských výrobků. V roce 1842 koupil majitel železnorudných dolů v Krákořicích a v Chabičově severně od Šternberka Franz Klein tři selské usedlosti se 46 hektary půdy a založil na nich v roce 1844 železárny se dvěma svařovacími pecemi a válcovnou kolejnic, později další hutní a strojírenské provozy, mj. roku 1888 i vysokou pec. Podnik zaměstnával okolo 800 dělníků a byl ve své době rovnocenným partnerem Rotschildovým Vítkovickým železárnám. Štěpánovské železárny, k nímž patřil od roku 1844 i stejně mocný hutní podnik v Sobotíně na Šumpersku, se však po 1. světové válce dostaly do hospodářské tísně a v roce 1931 byly po dlouhém skomírání zrušeny. Pokusy o zavedení jiné výroby nebyly úspěšné. Objekty železáren se pak staly majetkem armády a jsou jím dodnes. Do historie se zapsaly ještě třikrát, když se staly roku 1938 internačním táborem pro henleinovce, roku 1939 pro české vlastence a posléze sběrným táborem pro odsunuté německé obyvatelstvo Šternberska v roce 1946, kdy bylo odtud vypraveno 27 transportů s 32 436 lidmi do Německa. Od roku 2005 se celý areál modernizuje nákladem více než jedné miliardy Kč a je veden jako Vojenské zařízení 4218 Štěpánov u Olomouce.
Obec Štěpánov žila vždy v úzké vazbě s několika obcemi v bezprostředním sousedství, které se různě, a to dosti složitě, integrovaly. V roce 1960 byly ke Štěpánovu připojeny Březce, od 1. 7. 1974 Moravská Huzová s osadami Benátky a Stálo. Od října 1976 přibyla obec Liboš s osadami Jílkov a Krnov, ta se však po roce 1990 opět osamostatnila. Starostou současné obce je Mojmír Lýsek.
První zmínka o štěpánovské škole pochází z roku 1681, školní budova byla postavena v roce 1786. Působením německé správy bývalých železáren byla v roce 1857 otevřena také německá obecní škola, v roce 1909 vznikla česká měšťanka, od roku 1911 s novou školní budovou, k níž byla v roce 1988 přistavěna další budova - nyní pavilon 2. stupně. V současné době probíhá rozsáhlá rekonstrukce a dostavba s finanční spoluúčastí státu i obce. Pošta existuje od roku 1900, poštovní úřad je příslušný i pro Liboš.
K významným rodákům Štěpánova se řadí bratři Osvald (1832 - 1895) a Antonín (1834 - 1914, podepisující se A. W. Oskavský) Vidrmanovi, hudební skladatelé a organizátoři hudebního života, lidový básník Alois Zbořil, kronikáři a vlastivědní činitelé Jaroslav Lýsek a Rudolf Čouka, Mojmír Lýsek, JUDr. Jiří Kráčmar, bývalý ministr dopravy Ing. Jiří Blažek a bývalý náměstek ministra Ing. Ivo Foltýn. V Moravské Huzové se narodil spisovatel Ferdinand Rýpar-Želiva, v letech 1954 - 1965 tam působil jako kněz a farář František kardinál Tomášek.
