Historie obce Sloveč
Poprvé je ves připomínána v roce 1278, kdy odtud byly brány desátky. Název obce souvisí s jejím majitelem; původně nazývána Slovekj – Slovekova ves. Ve 14. století patřila klášteru křižovníků v Praze na Zderaze. Po husitských válkách byla obec v držení drobné šlechty a královské komory.
Na počátku 16. století místní obyvatelé odváděli dávky (daně) na brandýské komorní panství. Od poloviny 16. století je Sloveč součástí králové-městeckého panství a poté i dymokurského. Ve středu obce stojí kostel zasvěcený sv. Martinovi. Kostel spravovali ve 14. století křižovníci. Během staletí zpustl.
V roce 1711 byl postaven nový kostel s dřevěnou zvonicí, ale i ten byl zbořen v roce 1772. Nynější stavba byla dokončena v roce 1886. Na věži jsou hodiny s ciferníkem natočeným směrem k poli, aby lidé, kteří pracovali na poli, na něj dobře viděli. Ve věži jsou dva zvony. První je z roku 1553 a váží 4 q, druhý z roku 1564 a váží 6 q. Třetí „umíráček" byl rozbit za 2. světové války na zbraně. Kolem kostela leží hřbitov. Před kostelem stojí socha Panny Marie s Jezulátkem z roku 1875 z dílny pana Kofránka z Vojic. Socha ukřižovaného Krista pod kaštanovou klenbou je z roku 1857 od F. Stýbla.
Škola ve Slovči byla založena kolem roku 1770. Dnešní jednopatrová budova byla postavena v roce 1902. Přestala sloužit k vyučování v roce 1980 pro nedostatek dětí. Vedle školy stojí pomník věnovaný padlým v 1. světové válce. Jsou tam vytesána jména občanů, kteří padli v této nelehké době. Pomník byl odhalen v roce 1921 a je na něm umístěna deska „Slovečským legionářům, kteří bojovali v 1. světové válce".
