Historie obce Mariánské Lázně
Poměrně mladé lázeňské město vzniklo počátkem 19. století v údolí, kde vyvěrá mnoho výborných léčivých pramenů, známých místním usedlíkům však již ve 13. století. V roce 1528 byly na příkaz krále Ferdinanda I. zkoumány na obsah soli. Až koncem 19. století začal ordinář tepelského kláštera Dr. Jan Josef Nehr systematicky zkoumat jejich léčivé účinky.
V roce 1805 postavil u Křížového pramene na místě původní dřevěné chýše první zděný dům pro lázeňské hosty, nazvaný Zlatá koule. V roce 1812 vzniká z rozhodnutí opata tepelského kláštera K. K. Reitenbergera samostatná obec Mariánské Lázně. Dne 6.11.1818 jsou Mariánské Lázně výnosem vlády vydaným vrchním purkrabím F. K. Libštejnským prohlášeny "veřejným lázeňským místem".
Příliv lázeňských hostů znamenal brzy rychlý stavební rozvoj. Na pozemcích tepelského kláštera brzy vznikla osada, nazvaná Mariánské Lázně podle obrázku Panny Marie, zavěšeného u Křížového pramene. Počátek 20. let 19. století znamená obrovský rozmach tohoto nového místa - za finanční podpory opata Karla Kašpara Reitenbergera zde zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného, bažinatého údolí vytvořili mezi léty 1817 - 1823 půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. Geniální Skalníkovo prostorové členění města je z větší části zachováno dodnes.
Ani v dalších letech hostů neubývá a věhlas města rychle roste. Dne 29.5.1865 jsou Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město. Stejným císařem byl privilegiem císaře městu udělen dne 1.6.1866 městský znak.
Zlatý věk Mariánských Lázní mezi l. 1870 - 1914 dodnes připomínají četné historizující a secesní přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů, provedené architekty Friedrichem Zicklerem, Josefem Schafferem, Arnoldem Heymannem a Josefem Forberichem. Byly rozšířeny parky a vytvořeny romantické vyhlídky. V r. 1872 město získalo železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou přes Plzeň a 1898 s Karlovými Vary. V té době přijíždí do města snad nejvíce hostů: G. Mahler, F. Nietzsche, F. Kafka, R. Kipling, M. Twain, T. A. Edison, P. de Coubertin, anglický král Edward VII., ruský car Mikuláš II, císař František Josef II.
Čilý lázeňský ruch neutichal ani v 1. polovině našeho století; stále přijíždějí významní hosté, mj. T. G. Masaryk, E. Beneš. V r. 1927 bylo spojení se světem ještě rozšířeno postavením letiště v blízkých Sklářích.
Po dobu 2. světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem. Po jejím konci dochází k dalšímu rozvoji, kdy vznikají první sídliště a rekreační komplexy. V r. 1952 byla zavedena ekologická trolejbusová doprava. Město si však nadále ponechává svůj zvláštní, ojedinělý lázeňský a turistický charakter. O letních sezonách je zde až 40.000 hostů.
Od r. 1990 panuje snaha o obnovení původního charakteru města, jeho architektury, parků i celkové atmosféry.
