Historie obce Benešovice
Název, obce Benešovice vzniklo odvozením od vlastního jména Benedikt. Světlo do povědomí o skutečném stáří Benešovic přináší alespoň částečně založení kladrubského benediktinského kláštera v roce 1115 přemyslovským panovníkem, knížetem Vladislavem I.. Kladrubský klášter zřejmě velice stál o vlastnictví nedalekých Benešovic, ležících na významné mezinárodní komunikaci, což mu přinášelo značný hospodářský prospěch. Brzy tu vystavěl vlastní hospodářský dvůr v západní části obce, který zůstal v jeho držení po celá další dlouhá staletí. Lze připustit, že později už nepatřila klášteru celá obec a kromě klášterních poddaných tu měli své statky i někteří svobodní sedláci, možná i nějaký menší šlechtic.
Benešovice v období husitských bouří a dlouhotrvajících válek potkal osud většiny vesnic v okolí Kladrub. Po celou dobu husitských válek, a dokonce ještě dlouho po nich byly v majetku borských Švamberků. Teprve až v roce 1477 začal kladrubský opat Prokop z Balkova jednat se Švamberky o jejich vyplacení a návrat do klášterního majetku. V roce 1506 postoupil Jindřich ze Švamberka obec Benešovice zpět klášteru. V roce 1511 došlo k dalšímu jednání kláštera s Janem ze Švamberka, z něhož vyplynul pro klášter jeho souhlas s vybudováním velkého rybníka ve Výrově, jehož stavba se pak ukázala jako velice náročná po stránce finanční i pracovní. V roce 1515 se Krištof Švamberk označoval veřejně jako ochránce kladrubského kláštera a tři roky poté si klášterní opat zajistil přízeň i Jindřicha ze Švamberka, který mu věnoval jako pozornost mladého chrta.
V 50. letech 16. století byl kladrubský klášter zcela finančně vyčerpaný, a tak byl nucen opět zastavovat i prodávat svůj majetek okolním šlechticům, v prvé řadě opět Švamberkům. Také Benešovice, potkal v roce 1552 tento osud a společně s Holostřevy, Lobzy a pustou vsí Výrovem byly na příkaz císaře Ferdinanda I. připojeny k Boru. 17. století začalo pro Benešovice s novou vrchností, s pány ze Schirndingu.
Roku 1624, byly všechny konfiskované vesnice vráceny zpátky kladrubskému klášteru. Opat Celestýn Mendl ihned poslal do všech nově získaných vesnic písemný přípis, v němž dává všem na vědomí, že „po konfiskaci majetku pánů ze Schirndingu v důsledku proběhlých válečných zmatků" převzal kladrubský klášter jejich majetek.
V roce 1912 byl majitelem bývalého klášterního areálu kníže Alfréd III. Ten zastával dva roky funkci předsedy rakouské vlády a potom byl předsedou Panské sněmovny ve Vídni až do roku 1918. V roce 1914 vypukla první světová válka, která přinesla lidem, stejně jako všechny předešlé vojenské střety, veliké utrpení. Bylo odvedeno 38 benešovických občanů, z nichž se 14 už více domů nevrátilo. Zřejmě byl během války zabaven pro válečné účely i prasklý zvon z benešovické kapličky. Konec války v roce 1918 byl pro všechny vysvobozením.
Obsazení Benešovic americkou armádou v květnu roku 1945 se neobešlo bez střelby mezi jejími postupujícími oddíly a bránícími se německými ozbrojenci. Obec byla po válce přelidněna, neboť tu žilo mnoho uprchlíků, z nichž většinu tvořili staří lidé, ženy a děti, převážně ze Slezska. Jejich odsun zpátky do Německa proběhl ještě během roku 1945.
20. ledna 1978 byl slavnostně otevřen dlouho budovaný kulturní dům v Benešovicích, postavený převážně v akci Z. Byl v něm sál s jevištěm jako součást Osvětové besedy a také hostinec, patřící tehdy družstvu Jednota. V tomtéž roce provedl Okresní stavební podnik demolici velké budovy starého špýcharu ze začátku 18. století, ale nebyl součástí památkové péče. Prostor po demolici byl osázen jako parčík.
Od 1. července roku 1980 se stala obec Benešovice, včetně Lomu i Pražky, součástí města Stříbra. Byl zde zrušen Místní národní výbor a veškerou agendu převzal Městský národní výbor ve Stříbře. V obou obcích pracovaly od té doby jen občanské výbory. Mělo tím být údajně dosaženo kvalitnějšího řízení státní správy. V roce 1981 se začalo s parkovou úpravou kolem přesunuté kapličky, byly tam vysázeny lípy a jeřáby.
