Historie obce Vítkovice
Osídlování Krkonoš probíhalo, obdobně jako v jiných horách, po jednotlivých časových vlnách a obecně se dá říci, že určujícím činitelem byla nadmořská výška a toky řek. Osídlení lokality dnešních Vítkovic bylo poměrně pozdní. Husté zalesnění a značná nadmořská výška jsou příčinou, že patrně až v polovině 15. století vzniká první hospodářský dvůr. První písemná zmínka o Vítkovicích je však až z roku 1606.
Pověst mluví o dvou bratrech jménem Vítkové, kteří v době husitské podobně jako řada katolických rodin, uprchli do krkonošských lesů, kde se skrývali. Po skončení husitských válek založili pak první hospodářský dvorec na místě, které se jim zalíbilo a podle nich dostalo jme Vítkovice. Pověst se však pro nedostatek historicky pramenů těžko dokládá.
Ve druhé fázi kolonizace, zvané hornická, byl vystavěn hrad Štěpanice v místě nad dnešní silnicí spojující Jilemnici s Beneckem.
V této oblasti vznikaly železářské a později skelné hutě. Dostatek dřeva a zpočátku i snadný povrchový sběr železné rudy umožnil tuto náročnou výrobu.
Pokud jde o další majitele oblasti včetně Vítkovic, na čas to byli Zárubové z Hustířan a pak známý Albrecht z Valdštejna. Po konfiskaci majetku po zavražděném Albrechtovi získávají na konci třicetileté války toto panství Harrachové, když nezletilého Ferdinanda Bonaventuru Harracha zastupoval kardinál a pražský arcibiskup hrabě Karel Harrach. 1)
Snahou Harrachů bylo obnovit činnost železářských a sklářských hutí, jejichž činnost v době třicetileté války patrně ustala. 2) S obnovou hutí se dá předpokládat i výstavba některých domů a také rozvoj obce.
Podle obecní kroniky byly již v roce 1642 postaveny dřevěné boudy a místo pojmenováno Mísečky. Údajně nejstarším domem bylo č.p. 148 , později chata min. chemického průmyslu.
V dějinách Vítkovic se až do I. světové války nic dramatického neodehrálo a také obecní kronika o tomto období mnoho nevypovídá. Dramatické události nastaly po vzniku Československa (28.10.1918 ). Již 29. října 1918 se němečtí poslanci z Čech (poslanci Říšského sněmu) usnesli vydělit ze severního pohraničí Čech provincii Deutschböhmen a přičlenit ji jako autonomní jednotku k Německému Rakousku (Deutsch-Ostereich). Vítkovice se do tohoto separatistického hnutí aktivně zapojily. Po obsazení Liberce (sídlo provizorní vlády) českým vojskem dne 14. prosince 1918 skončily naděje na odtržení i pro německé obyvatelstvo Vítkovic. Druhé dramatické období se pak týkalo obyvatelstva českého v říjnu 1938 po Mnichovském diktátu. Třetí pak po podepsání Postupimské dohody, kdy začal v roce 1946 odsun Němců z Vítkovic.
Po II. světové válce probíhaly události ve Vítkovicích obdobně jako ve většině vesnic v pohraničí, snad jen s tím rozdílem, že díky své poloze dochází k rozvoji horské rekreace a Vítkovice tak byly ušetřeny osudu jiných vesnic, které po odsunu německého obyvatelstva a příchodu nového, bez historických kořenů, byly zdevastovány. Vítkovicům se však nevyhnula vlna výstavby podnikových chat, které mnohde necitlivě zasáhly do krajiny.
