Historie obce Letonice
Tento kraj byl osídlen již v dávnověku, o čemž svědčí nálezy ze starší doby kamenné - stanice s gravertienskými hroty (hájek), dále jednotlivé kamenné nástroje z mladší doby kamenné. Eneolit je zastoupen keramikou šňůrovou, 4 mohylami (také v hájku) a vyskytuje se tu i kultura zvoncovitých pohárů, sídliště a pohřebiště. Také doba bronzová tu zanechala 2 mohyly s kamenným obkladem (Šachany) a pozdější období zase žárové mohyly. Nalezlo se tu sídliště z doby železné. Zdejším krajem prošla tedy kultura únětická, slezská a posléze i halštatská.
Název Letonice pochází pravděpodobně od osobního jména Letoň - odvozeného od podstatného jména "léto", což pak znamená "dítě narozené v létě". Byla to tedy ves lidí Letoňových. Zmínka o naší obci, ovšem nejistá, zda se týká Letonic, je od r. 1186 - 1265, pod jménem Neteludich. V roce 1278, historicky doloženo to byly Letonycze, 1547 Letonicze, 1846 Lettonitze a v pozdějších letech již Letonice.
První historická zmínka o Letonicích je v době vlády Václava I. Jeho syn Přemysl - markrabě moravský - pozdější slavný král Přemysl Otakar II. - dal půdu kolem Letonic za majetek klášteru panen augustiniánek v Doubravníku v roce 1235. Ten dal zde postavit kostel a dvůr. V roce 1350 přebírá tento majetek v hodnotě 80 hřiven klášter cisterciaček a 1374 byl prodán Mikuláši Dítěti z Ohrozimě.
Mikuláš po 4 letech r. 1378 se souhlasem markraběte moravského Jošta dává polovinu obce klášteru sv. Michala v Brně. Kolem dvoru se začíná Letonická ves rozrůstat, vznikají názvy nových částí, jako Kopaniny, Chalópky, Vápenice, U Myslivárni, Větřák, Vévoz, Na Bařině.
Kromě zemědělské půdy a luk jsou zde i rybníky. Z roku 1494 se zachovala smlouva mezi Kropáčem z Nevědomí, pánem v Bučovicích a Vratislavem z Pernštejna o zřízení dvou rybníků, a to horního letonického a dolního bučovského, zvaného později Nový. Hráz mezi oběma byla společná a oba byli oprávněni si volně zatápět grunty rybniční vodou. Již tehdy měla obec náves v podobě obdélníku, do níž vedly 3 ulice. Většina gruntů měla žúdry. Grunty byly na návsi, domkáři roztroušeni po okrajích vesnice.
Po 130 letech se dominikánský klášter vzdává výnosů Letonických. V roce 1512 Jan Petrovský z Hrochova postupuje k dědičnému užívání Letonice se vším právem, panstvím a příslušenstvím Vilému z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyššímu hofmistru království českého.
Držitelé vsi Letonic se od roku 1512 až do třicetileté války střídají velmi často. Syn Vilémův Jan z Pernštejna roku 1536 odkazuje Janovi ze Zdenína ves Letonice se dvory a s kostelním podacím. Roku 1567 Jan mladší Dubčanský ze Zdenína vkládá Jarošovi ze Zástřizl ves Letonice s kostelním podacím, s háji, vyjma háj obce letenské ležící v polích, který obec letenská od starodávna užívala.
Roku 1584 připadly Letonice Johance z Drnovic. Po její smrti 22. 8. 1594 připadly Letonice - odkazem Václava Morkovského ze Zástřizl - na doživotí manželce Kunce ze Skorotína, spolu s Boskovicemi. Zároveň svoluje poslední vůlí, aby na zaplacení svých dluhů mohla prodat Letonice. 8. 1. 1595 byly Letonice prodány za 10 000 zlatých Václavu Morkovskému ze Zástřizl, tvrz, ves Letonice s dvorem poplužním, s robotami ze vsi Letonic, s desátky obilními, platy atd. Letonice však nakonec připadly Bohušovi, bratru Václava Morkovského. Ten na nich r. 1612 zapsal své manželce spolek; tj. učinil ji společnou vlastnicí Letonic, které se skládaly z tvrze, vsi, dvora poplužního, ovčírny a kostelního patronátu. Tvrz stávala od nepaměti ve Větrníkách.
V letech 1619 - 1630 se připomínají Letonice jako majetek Jindřicha, Matyáše hraběte z Thurnu. Po Bílé hoře byly Letonice vypáleny, a celé okolí pohubeno. Dosud se zde nacházejí hromadné hroby místních usedlíků.
Dlouho trvající válka vypudila z území Moravy velkou část obyvatelstva, a to, které zůstalo, nemělo na růžích ustláno. Jeho obydlí byla spálena, dobytek vojskem odehnán, nářadí hospodářské i řemeslnické zničeno nebo rozkradeno, peníze uloupeny, nebo odsáty na daně a platy. V této neutěšené době není tedy divu, že zůstalo málo dokladů o Letonicích. Dovídáme se, že v té době Letonice, ves společně s dvorem patřící k slavkovskému panství, čítá 98 domů, 113 rodin, 542 duší. Má asi 700 jiter středně úrodné orné půdy a asi 100 jiter luk. Panství slavkovské včetně Letonic patřilo Kounicům.
Kostel se připomíná v roce 1350. Byl zasvěcen sv. Mikuláši, biskupu. Pro jeho středověké stáří svědčí i poloha uprostřed hřbitova. Příchod hraběte Jindřicha Thurna a armád, které krajem prošly, zničily všechno.
