Historie obce Bošice
Doba založení vesnic, které tvoří nynější obec Bošice, není známa, ale ve středověkých pramenech se vyskytují o nich zmínky, jež dosvědčují jejich historickou existenci. Obyvatelstvo ve volyňském, vimperském a sušickém příhraničí mělo od raného středověku podobné postavení jako Chodové na Domažlicku: bylo pověřeno strážní funkcí při zemské hranici, bylo podřízeno přímo panovníkovi a od českých králů obdrželo mnohé výsady. Tito obyvatelé byli nazýváni „Královští poddaní na Volyňsku", zkráceně „Králováci". První známé královácké privilegium, t.j. latinská listina královny Elišky Přemyslovny z 11. srpna 1314, jmenuje mezi 28 vesnicemi královského újezdu volyňského i vsi Bošice (s lesem Brdem), Budilov, Hradčany a Záhoří.
Příznivá situace králováckých sedláků trvala do sklonku 15. století, kdy se tito dostávají do područí šlechty a stávají se z nich běžní poddaní, v 17. a 18. století pak nevolníci. V roce 1490 zastavil král Vladislav II. část volyňského újezdu, oblast královského Brda, Vilémovi z Pernštejna; roku 1585 zakoupil tyto vesnice Vilém z Rožmberka. Poslední Rožmberkové se vlivem své nákladné politiky dostali do finanční tísně a byli nuceni tyto vsi odprodávat. Z dalších feudálních vrchností se zde pak vystřídali Malovcové z Malovic (příslušnost bošických osad k panství a zámku Skalice v Bohumilicích), Thunové z Hohensteinu a ve druhé polovině 19. století (to již samozřejmě v období kapitalismu - feudalismus u nás skončil zrušením roboty roku 1848) Lumbové z Malonic; dvůr v Hradčanech náležel hrabatům Sickingenům a později statkářům Claudiům a Bayerům ze Čkyně. I v okruhu nynější obce Bošice zasáhla ničivě třicetiletá válka (1618-1648); během ní byla prý vypálena ves Záhoří. V 19. století se v Bošicích počet obyvatel zvyšoval a obec se rozrůstala o další domy. Před 1. světovou válkou např. Bošice samotné měly více obyvatelstva, než má dnes celá obec i s osadami. Podobně na tom byly i ostatní vsi.
