Historie obce Hartmanice
Hartmanice jsou pravděpodobně nejstarší obcí pomezního hvozdu, který byl Kelty nazýván Gabreta. Obec je situována na příkrém svahu drsné horské planiny Šumavských plání pod úbočím Hamižné hory v nadmořské výšce 712 m.
Původní osada vznikla na zemské stezce vedoucí z Bavorska do Čech v místech, kde se vybíralo clo. První jmenovitá zmínka o Hartmanicích je uváděna v roce 1219 ve spojitosti se jménem Petr z "Artmanic", další písemná zmínka pochází z roku 1315. Od roku 1273 se Hartmanice rychle rozrůstaly a nabývaly na významu. Přispělo k tomu kutání zlata v zlatonosných žilách křemene v širém okolí. Hartmanice, mýtné místo na "české cestě", zvané také Vintířova stezka příslušely k hornímu právu Kašperských Hor. V roce 1331 byly zapsány jako celní místo na "Guntherově" (Vintířově) stezce. V letech 1603-1848 patřily Hartmanice městu Sušici. Dne 15. 6. 1607 uděluje Rudolf II. na žádost obce sušické městečku Hartmanicím právo týdenního trhu, dvou výročních trhů, znak a právo pečetit zeleným voskem.
Za zmínku stojí, že v Hartmanicích byla 26. dubna 1608 založena tržní kniha vedená až do roku 1641 česky, což je důkazem tehdejšího českého osídlení. Rozkvět městečka zastavila třicetiletá válka, zlaté doly byly opuštěny a městečko vypáleno. Několik let zůstaly Hartmanice úplně pusté. Teprve ve druhé polovině 17. století byly postupně obsazovány švábskými Němci a až do roku 1918 zůstávají téměř zcela německé.
Od poloviny 19. století lze hovořit o postupné modernizaci. V roce 1869 byl založen poštovní úřad, o rok později zřízena první četnická stanice a v roce 1873 byl založen hasičský sbor. V roce 1875 byl v Hartmanicích zřízen okresní soud, a tak v politickém okrese sušickém vznikl samostatný soudní okres za účelem co největšího odloučení Hartmanic od českého vlivu Sušice.
Vznikem samostatného Československa r. 1918 nastává i oživení českého živlu v Hartmanicích. Přispěla k tomu i česká obecná škola, na níž bylo zahájeno vyučování 1. února 1920. Po vyhlášení okupace na podzim roku 1938 bylo okupované území Hartmanicka právně a administrativně připojeno k župě bavorské. V dubnu 1945 prošel Hartmanicemi pochod smrti žen z koncentračního tábora Helmbrechts, který směřoval do Volar. Jeho oběti jsou pohřbeny na bývalém židovském hřbitově. V červnu 1945 přebírají noví čeští osídlenci nejdůležitější obchody, živnosti a zemědělské usedlosti. Dochází k odsunu občanů německé národnosti. V té době se vracejí slovenské rodiny žijící v Kundraticích a Štěpanicích zpět na Slovensko a jejich místa zaujímají volyňští Češi a slovenští Rumuni. Od roku 1952 byly Hartmanice posledním obydleným místem před vjezdem do Vojenského újezdu Dobrá Voda, což mělo negativní dopad na jejich rozvoj. V roce 1991 byl vojenský újezd zrušen, o rok později získala obec statut města.
