Historie obce Chabařovice
Počátky stálého osídlení se datují do 11. století. Za nejstarší písemnou zmínku o osídlení místa je považován seznam farních kostelů pražské arcidiecéze z roku 1352, kde je uvedena ves Kagrnitz jako poddanská ves panství Rýzmberg.
Název Chabařovice se ustálil koncem 15. století, německý název byl Karbitz. V roce 1520 byly Chabařovice zmiňovány jako městečko s právy vaření piva a výroby sladu. Ferdinand I. Habsburský v září 1549 udělil právo užívání městského znaku (lva na skále mezi dvěma branami) a pečetění zeleným voskem.
Město postihla třicetiletá válka, zejména v souvislosti s napoleonskou bitvou u Chlumce roku 1813. Brzy se však z krize zotavilo.
Roku 1882 se v Chabařovicích udála první masová stávka v Čechách.
Již před vznikem Československa byla v Chabařovicích jedna ze dvou českých škol na Ústecku. Za první republiky tvořili Češi asi třetinu chabařovického obyvatelstva, převládalo německé obyvatelstvo.
Uhlí bylo v okolí města objeveno v roce 1774. Zpočátku pomáhalo prosperitě města, v poslední čtvrtině dvacátého století však kvůli těžbě uhlí bylo naplánováno zrušení Chabařovic k roku 1997. V roce 1991 však vládní rozhodnutí tento záměr zrušilo.
K 1. lednu 1986 byly Chabařovice spolu s obcí Chlumec a městem Neštěmice připojeny k městu Ústí nad Labem. Důvodem bylo, že Ústí nad Labem se snažilo dosáhnout limitu 100 000 obyvatel, aby splnilo tehdejší podmínku pro zřízení městského národního výboru. Chabařovice a Chlumec se od Ústí opět odtrhly v letech 1990-1991.
