Historie obce Chvalkovice
O počátcích historie Chvalkovic není žádný věrohodný doklad s jehož pomocí bychom mohli přesněji určit rok založení obce nebo alespoň stáří osídlení. Jsme odkázáni jen na dohady a nepřímá svědectví, ovšem lze předpokládat, že zdejší osada vznikla v polovině 13. století a byla nazvána podle zakladatele Chvalka či Chvála (Chvalkovice = zboží Chvalkovo). Zboží tvořila patrně tvrz s okolní osadou. Předpokládá se, že osada byla založena v době, kdy si kočující kmeny začaly zakládat svá pevná sídla. Rozhodně však už stála koncem 13.století, protože kolem roku 1300 se staví gotický kostelík, jehož šlechtickým patronem byl zřejmě tehdejší majitel Chvalkovic Berka z Dube. Dochovaný kamenný svorník z klenutí nade dveřmi kostela nese kromě znaku pána z Dube také gotickým písmem psaný letopočet 1304.
První písemná zmínka o Chvalkovicích je k roku 1350 v písemnostech pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic /chvalkovická plebánie/, další zmínka je z roku 1359 o ustavení chvalkovického kněze Jana farářem na Hořičkách. Prvním historicky známým držitelem byl Petr z Chvalkovic roku 1370. Po něm vlastnila Chvalkovice urozená paní Stříza z Chvalkovic, která jako patronka kostela jmenovala v něm nového faráře v roce 1374. Později se však paní Stříza stěhuje do Hradce Králové a vzdává se správy majetku. Jejím nástupcem se stal Jan Šváb z Chvalkovic. Roku 1392 založila Stříza z Chvalkovic se svou dcerou Zdenkou z Bošína při zdejším kostele nadaci k níž věnovala plebánu Pavlovi 6 kop ročního platu z panského dvora. S tímto platem však Jan Šváb nesouhlasil a vznikl tak mezi plebánem Pavlem a Janem Švábem spor. K platbám však nakonec byl Jan Šváb přinucen a v důsledku toho prodal Chvalkovice v roce 1409 panu Paškovi Plesovi z Heřmanic.
Chvalkovice jsou kolem roku 1420 v držení Jiříčka nebo Jiřího z Chvalkovic, který byl příbuzný předešlých držitelů před Paškem. Ten se stal později hejtmanem Orebského bratrstva a roku 1422 najdeme jeho jméno mezi rozsudími měst Pražských. 21.září 1436 císař Zikmund připsal mu velkou část klášterního majetku jaroměřského a sice Velký a Malý Třebešov, Říkov a Doubravici. Tato zboží, jakož i Chvalkovice a Hradiště, zdědili jeho synové Majnuš, Jan, Svatobor a Tobiáš. Majnuš získal ještě jiných statků a svými syny dává vznik nové větvi pánů Zárubů z Hustířan. Po této době mluví zápisy nejasně a bezpečně nejsou zjištěny držitelé Chvalkovic.
