Historie obce Rynárec
První písemná zmínka je z roku 1203. Původně šlo o samostatný statek, jehož majiteli byli vladykové z Rybářce. Posledním předhusitským držitelem byl však Václav z Rynárce. Po jeho smrti došlo k majetkovým sporům, které musel řešit český král Ladislav Pohrobek. Statek byl v průběhu 16. století několikrát dělen. Menší část rynáreckého zboží koupil dne 14. srpna 1565 Karel Říčanský z Říčan. Již roku 1584 jej však pelhřimovští prodali Kryštofu Leskovcovi na Rychnové, který vlastnil i druhou, větší část rynáreckého panství.
Roku 1850 se Rynárec stal samostatnou obcí, k níž byly postupně připojovány osady Vokov, Zajíčkov, Rovná, Mezná a Vratišov. V roce 1980 byla obec přičleněna k Pelhřimovu. Opět samostatnou se stala v roce 1990.
V obci se nachází kostel sv. Vavřince, vysvěcený 13. června 1203 XVII. Pražským biskupem Danielem II., jenž vydal v květnu roku 1203 tzv. rynáreckou listinu, informující o rychlosti průběhu kolonizace na tomto území.
V roce 1904 se podle dostupných údajů začalo v Rynárci hrát divadlo pod vedením učitele Jana Bělohlava. K založení spolku divadelních ochotníků došlo v roce 1921. Jako host s ním někdy vystupovala Jarmila Kurandová, tehdy členka divadla v Olomouci. V šedesátých letech 20. století se majitelem budovy, kde se divadlo hrálo, stalo spotřební družstvo Jednota. Při rekonstrukci bylo zbouráno jeviště a zničeny dekorace, což znamenalo na dlouhá léta konec rynáreckého ochotnického divadla. Současný divadelní soubor byl založen v roce 1988, a to díky iniciativě Václava Mudry a Miroslava Kumžáka. Uvádějí jednu hru ročně.
