Památky a zajímavosti Velhartice
K nejvýznamější památce Velhartic patří místní rozložitý hrad, dále kostel Narození Panny Marie, kostel sv. Maří Magdalény, židovský hřbitov, kašna na náměstía fara.
Hrad Velhartice
Hrad Velhartice (původně Vilhartice) byl založen na přelomu 13. a 14. století. Dominanty hradu tvoří zříceniny gotického paláce zvaného Rajský dům (mělo se v něm žít jako v Ráji), který sloužil k obývání a jeho spodní patro jako sýpka a naproti stojící věží Putnou, která měla obytný i obranný charakter. Své jméno dostala Putna od podobnosti s nádobou na vodu - putnou. Obě části hradu jsou spojeny světově unikátním gotickým kamenný mostem se čtyřmi lomenými oblouky. Most pravděpodobně nechal postavit Menhart z Hradce. Ten měl v úmyslu uschovat zde korunovační klenoty v době, kdy byl Karlštejn ohrožen husity. Ty sem nakonec byly dopraveny v době Menhartových sporů s Jiřím z Poděbrad a byly zde uschovány po dobu pěti let. Zajímavostí tohoto mostu je, že nedoléhá ani k jedné budově, budovy totiž byly s kamenným tělem mostu spojeny dřevěnými padacími můstky, což bylo součástí obranných opatření. Součástí hradu je i reservoár na vodu, který byl plněn dešťovou vodou sváděnou ze střech. K Rajskému domu přiléhá pozdně renesanční zámecké křídlo s původními arkádami, postavené r. 1627, podle svého stavitele bývá nazýváno Huertovým křídlem. Součástí areálu hradu je i budova bývalého pivovaru, zbytky vinopalny, kde se pálila pálenka z vína, trosky hradebních zdí a hospodářských objektů. Hrad je národní kulturní památkou.
Kostel sv. Maří Magdalény
Pověst: Kostel svaté Maří Magdalény je jedno z míst, které v poslední době přitahuje milovníky tajemna svým záhadným obrazem smutné tváře. Obklopený malým hřbitůvkem stojí osamoceně na pokraji hustých šumavských hvozdů. Asi před čtyřiceti lety se na štítu kostelíka objevily tmavé skvrny, jež vytvořily obličej ženské tváře. Podle některých připomíná děvče, které zahynulo při dopravní nehodě na nedaleké silnici, podle jiných dívku zavřenou před mnoha a mnoha lety do kostela s umrlcem oživeným magickým rituálem. Tato místní legenda inspirovala básníka Karla Jaromíra Erbena k jeho pověstné baladě Svatební košile ze sbírky Kytice. Při opravě kostela v polovině devadesátých let tvář zmizela pod novou omítkou. Po nějaké době se ale znovu vynořila ve stejné podobě. Jiný obraz, tentokrát mužské tváře s bradkou, můžeme vidět i nedaleko odtud, na zdi kostela v Kydlinách. Paní Marie Hrachová, která se zajímá o místní kuriozity, zjistila, že se hodně podobá nedávno zemřelému místnímu zednickému mistrovi Václavu Míškovi, který vyzýval k opravě kostela a dokonce na ni nabídl všechny své úspory. Obraz na zdi se objevil hned po jeho smrti, jako by připomínal jeho výzvy opravit kostel... Skeptici, kteří hledají přirozené a vědecké vysvětlení pro paranormální jevy, jsou samozřejmě přesvědčeni, že to vše je pouze jakýsi "trik mozku", který si spojováním náhodných tvarů vytváří smysluplné obrazce. Psychiatři to nazývají pareidolie. Člověk vidí ve tvaru mraků, skvrnách na zdi, ve skalních útvarech apod. obličeje, zvířata či symboly. To je sice pravda, ale klamem mozku už nevysvětlíme mechanismus vzniku těchto skvrn v případech, kdy se objevují znovu a znovu na stejném místě, i když jsou odstraněny. Velmi dobře zdokumentovaný případ opakovaně se zjevujícího obrazu, který už trvá přes 30 let, je znám pod označením "smutná tvář z Belmez".
