Historie obce Nivnice
Nivnice je jednou z nejstarších obcí na Moravě. První historická zpráva pochází z roku 1261, z kopie darovací listiny, kterou brumovský purkrabě pan Smil ze Střílek daroval obec Nivnici cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Dějiny Nivnice pak byly dlouho spjaty s osudy vizovického zboží. Klášteru náležela až do likvidace v době husitské. V čele vzrůstající obce byl rychtář spolu s konšely.
Je doloženo, že na začátku 15. století stál nad vesnicí, v místech nynějšího hřbitova, kostel sv. Michala společně s farou a školou. Po zničení vizovického kláštera si jeho statky rozdělila šlechta. Nivnici si přisvojovali Cimburkové, rod z Víckova, zvláště páni z Kunštátu. Po Kunštátech náleželo městečko Blíživcům z Blíživce. Vsí byla Nivnice ještě v roce 1468, ale v roce 1517 se poprvé setkáváme s jeho označením jako městečko. Od roku 1535 náležela Nivnice k uherskobrodskému panství a držel ji Jan z Kunovic a Uherského Brodu. V té době byly ve vsi a v okolí budovány tradiční mlýny. O několik let později připadla Nivnice k panství uherskoostrožském a vlastnil ji Arkleb z Kunovic. Stav obce dokumentuje tamní urbář z roku 1592. Obec tehdy měla tři mlýny a vrchnostenský šenk a žilo v ní na 850 osob.
Za Hynka Bližovského byl v letech 1531-1535 vybudován českobratrský sbor, kde byl pokřtěn velký myslitel, učitel národů Jan Ámos Komenský. Podle četných důkazů se Jan Ámos Komenský narodil v Nivnici dne 28. března 1592, jako syn tamního mlynáře Martina Komenského.
Sedmnácté století bylo pro jihovýchodní Moravu, a tedy i pro Nivnici, obdobím těžkých zkoušek. Započaly již koncem 16. století vpádem Bočkajovců a pokračovaly především ve druhé polovině 17. století vpády z Uher. Tehdy už náležela obec společně s uherskoostrožským panstvím Liechtensteinům. Vpády z Uher vyvrcholily v letech 1663, 1683 a především na počátku 18. století. Útrapy obyvatelstva byly značné, část obce lehla popelem a lidé byli pobiti nebo odvlečeni do zajetí. Ze 169 usedlostí z roku 1592 jich v roce 1671 zůstalo pouze 79. Doba relativního klidu nastala teprve po porážce Františka II. Rákocziho roku 1708. V roce 1671 byla v Nivnici zřízena vlastní duchovní správa a výstavbou farního kostela obec získala novou dominantu. Městečko i nadále zastupoval rychtář, purkmistr a starší konšelé, kteří užívali vlastní pečeť ve tvaru štítu se třemi souměrně rozdělenými pruhy, nepochybně odvozenou z erbu pánů z Kunštátu. Ti byli jednak fundátory vizovického kláštera, jednak drželi Nivnici v době, kdy se o ní poprvé hovoří jako o městečku. Obdobné pečeti, ovšem s pruhy posunutými více do horní části štítu, užívaly i Vizovice. Později se Nivničtí hlásili ke znamení Anděla strážného hrajícího na pozoun nebo ochraňujícího dítě, které připomíná patrocinium místního kostela, zasvěceného sv. Andělům strážným. V první polovině 19. století prožívalo městečko dobu svého vzrůstu a podle záznamů v kronice zde žilo přes 1300 obyvatel.
Novou epochu nastoupila obec v roce 1848, kdy došlo nejenom ke zrušení roboty, ale také k likvidaci dosavadní vrchnostenské správy a vytvoření státní administrativy. Obec se stala součástí politického a soudního okresu Uherský Brod, a to až do roku 1960. Součástí správních změn bylo také zřízení obecní samosprávy s obecním výborem a představeným obce -starostou. Od roku 1849 měla Nivnice výsadu čtyř výročních trhů (jarmarků), které byly zaměřeny na prodej a nákup dobytka. Dosavadní držitelé, Liechtensteinové, pronajali dvůr spolu s velkostatkem Mayům, zaměřeným hlavně na modernizaci zemědělství.
Důraz na zemědělství byl v obci a jejím okolí velký i za první republiky. Obyvatelstva ale přibývalo a zemědělství nebylo schopno je uživit. Proto již před první světovou válkou lidé odcházeli za prací do Vídně, ale taky do Severní a Jižní Ameriky.
Dominanty obce postupně měnily svůj ráz. V roce 1926 přibyla nová radnice, ale za nejvýznamnější stavební dílo meziválečného období lze považovat výstavbu měšťanské školy v roce 1935.
