Historie obce Pitín
První písemná zmínka pochází z roku 1405, kdy obec náležela ke světlovskému panství. Obec Pitín se v průběhu uplynulých let uváděla jako Pytyn 1412, Spitín 1512, Piitin 1552, Pitiniow 1670, Spitinov 1718, Pittin, Pitín 1846, Pitín 1924. K obci patří část žitkovských Kopanic, kterých v roce 1960 bylo celkem 22. Obec náležela již v roce 1412 k světlovskému panství; Bedřich Tetour pustil v roce 1563 Pitínským pusté Měřínsko za roční plat 100 měřic ovsa a za povinnost ročních robot u novosvětlovského dvora. Podle urbáře z roku 1598 bylo v obci 48 usedlých včetně dvou mlynářů.
Velmi zoufalá situace byla pro obec v 17. století. V roce 1663 bylo zabito 11 osob a celá obec vypálena.
V obci byly v činnosti tři staré mlýny (Pavlackého, Spáčilův a Pípalův), které byly začátkem druhé světové války zrušeny. Stará Pípalova vodní pila pokračovala v činnosti po roce 1948 pod zemědělským družstvem. Na bohatství švestek se odedávna zakládalo pálení slivovice. Stará Navrátilova palírna po druhé světové válce zanikla. Do katastru obce zasahoval světlovský velkostatek (celková výměra 4979,50 ha) s lesním hospodářstvím a revírem.
Silnice od Bojkovic do Hrádku byla vybudována v prostoru Pitína v druhé polovině 19. století, z Pitína na Hostětín v roce 1899. Vlárská dráha projíždí obcí od roku 1888, téhož roku bylo vybudováno nádraží, zastávka od roku 1912, čekárna na zastávce z roku 1946. Spořitelní a záloženský spolek se ustavil záhy po roce 1905. Pitín svítí elektrickým proudem od roku 1941 připojením na Západomoravské elektrárny.
Obec byla osvobozena rumunskými vojenskými jednotkami 1. května 1945 po tuhých bojích při přechodu Bílých Karpat. Ve volbách v roce 1946 získala KSČ druhé místo. V roce 1949 hospodařilo v obci 273 zemědělských subjektů. Jednotné zemědělské družstvo bylo ustanoveno v roce 1950, většinovým se stalo v roce 1959, v roce 1960 dosáhlo 920 ha a v roce 1975 se sloučilo s JZD v Záhorovicích. Lesy náležejí k polesí Pitín a závodu Luhačovice.
