Památky a zajímavosti Prosiměřice
V obci se nachází tyto pamětihodnosti:
Kostel sv. Jiljí
Je to nejvýznamnější a společně s farou také nejstarší památka v obci. Počátky kostela zasvěceného sv. Jiljí jsou zahaleny tajemstvím - neznáme ani přesné datum vzniku ani stavitele. Víme jen, že první a nejstarší zmínka o kostele pochází z 19. září 1226 ze zakládající listiny města Znojma českým králem Přemyslem Otakarem I. Ovšem je jasné, že církevní stavba je nepochybně mnohem starší s románskými základy. K přesnějšímu určení by byl nutný podrobný archeologický průzkum.
Kostel zřejmě založený v románské období byl někdy ve druhé polovině 13. století přebudován do ranně gotické podoby. V první polovině 14. století započal Loucký klášter zásadní přestavby kostela, zvětšení a zaklenutí presbytáře, přistavění opěrných pilířů pro budoucí zaklenutí lodí atd... Další drobnější úpravy nastaly v 15. století, především malby v interiéru, portálek v severní straně lodi. V roce 1543 bylo provedeno oválné zaklenutí stropu v menší, jižní lodi.
Přibližně dnešní podobu dostal kostel v období další přestavby v osmdesátých létech 16. století. Vypovídá o tom vápencová deska s nápisem z roku 1583, zasazená na západní straně kostelní věže, která dokládá budovatelskou zásluhu proslulého louckého opata Šebestiána Freytaga z Čepirohu.
Došlo ke změně plochého stropu v hlavní lodi na klenutý, zvýšení stěn, nový vchodový štít s křížem, další zvýšení věže o zvonicový prostor s velkými okny a hlavní věží. Gotická okna byla změněna na oblouková, bylo přistavěno schodiště a vybudovaný východní vchod do kaple, který je dnes zazděný.
V roce 1620 byl kostel, v počátcích třicetileté války vypleněný a vypálený. Roku 1657 byl opět vysvěcen, opraven a vybavený třemi oltáři a křtitelnicí. V létech 1777 - 1780 bylo farnosti papežem uděleno právo prodeje odpustků, což bylo obvyklé k získání finančních prostředků na rekonstrukci.
V následujících desetiletích byly prováděny většinou až na menší výjimky jen drobnější úpravy. O dnešní vzhled kostela se zasloužil první čestný občan Prosiměřic a tehdejší správce statku v Bohunicích Leopold Burger.. V roce 1894 podal návrh na postavení čtyř rohových věžiček. Kostelní věž tak získala hezčí, neopakovatelnou podobu a nové věžičky symbolizují čtyři sousední farní obce Bantice, Bohunice, práče a Vítonice. V roce 1907 bylo opět provedeno několik oprav a úprav. V poválečných létech byly obnoveny vitráže v oknech a další úpravy. V roce 1974 byly restaurované malby, provedena elektroinstalace a umístění pozdně gotické Piety v kněžišti. Odstraněním pseudobarokního oltáře byl odkrytý mramorový pozdně barokní oltář. Gotická socha Piety z 15. století byla restaurována a do kostela rovněž dovezena gotická pokladnice z Mušova.
V kapli s křtitelnicí je fresková výzdoba vytvořená vynikajícím malířem Dolního Rakouska a jižní Moravy, Josefem Winterhalderem mladším. V roce 1975 byly nalezeny dosud neznámé prvky ve zdivu, zejména polychromovaná žebra a gotické okno s kružbou ve věžní kapli, nástěnné malby v presbytáři a původní sedlový portál dveří z jižní lodě ke schodišti. Nálezy byly označeny pracovníky brněnského Památkového ústavu jako za zcela výjimečné.
Při opravě kostela v roce 1977 bylo pod věží za bývalým oltářem objeveno gotické okno, pod omítkou za sanktuariem se našly malby ze 14. - 15. století. Poslední generální oprava byla v roce 1995, při níž se ze skříňky uložené v makovici věže, našly velice cenné listiny právě z období "bílých míst" historie Prosiměřic.
Farní budova
První zmínka o faře pochází stejně jako u kostela sv. Jiljí z 19. září 1226. Ve dnešní podobě farní budova pochází z počátku 18. století, kdy v roce 1814 byla zrekonstruovaná. 27. srpna 1821 ale hospodářská stavení přiléhající k faře vyhořela a poslední doložené opravy se datují z roku 1861. Historie spojená s farou i přehled farářů a mnoho další zajímavostí je součástí dochovaných dokumentů z makovice kostela objevených v roce 1996 a popsaných v publikaci Tajemství prosiměřické makovice.
Pranýř
Městečko Prosiměřice mělo vlastní trestní právo. Jako pozůstatek po této výsadě stojí u křižovatky v centru obce na vyvýšeném místě kamenný pranýř s vytesaným letopočtem 1 794. Pranýř stál v těsné blízkosti prastaré radnice, jejíž kamenná terasovitá zeď i základy jsou doposud zřetelně viditelné a která byla bohužel počátkem devadesátých let zbourána. Pranýř byl v devadesátých létech zrestaurován.
Zvonička - kaple
Jedeme li směrem do Kyjovic, po levé straně silnice v části bývalých Bohunic (administrativně byly s Prosiměřicemi spojeny v roce 1946), stojí stavba pocházející z 19. století. Věž byla původně samostatnou stavbou kapličky se vchodem obráceným k silnici. V roce 1923 byla zvonice zrenovovaná a zvednutá o 1 m, byla na ni nasazena špice pokrytá taškami. Na věžovité stavbě je zřetelně vidět dodatečná stavební úprava i nadstavba vlastní zvonice. Ve stejném roce byla na kapličku instalovaná pamětní deska (vyrobila ji firma Loos z Brna) válečným obětem z Bohunic. Deska se ale do dnešních dnů bohužel nedochovala. Železné mřížoví dveří zhotovil zámečnický mistr Josef Piron z Prosiměřic. Později byla ještě ke kapličce - zvoničce přistavěna přístavba, jež vytvořila jednotný architektonický celek. Tato posledně dostavěná část nikdy nesloužila náboženským účelům a v současné době je zde zřízena místní knihovna.
Hřbitov
Původní prastarý hřbitov, který se rozkládal kolem kostela byl v roce 1705 přeložen nedaleko na nové místo, po levé straně silnice do Práčí. V létech 1866 - 1867 se hřbitov rozšiřoval a byl obehnán novou zdí. V roce 1889 byla na výslovný příkaz c. k. sanitárního úřadu zřízena márnice. Kříž uprostřed hřbitova pochází z roku 1802.
Ze zajímavých osobností je na hřbitově například pohřben hrabě Evžen von Auersperg Thurn am Hardt, narozený v Judenburgu ve Štýrsku 13.8.1825. Zemřel v Bohunicích 1.2.1891. V roce 1898 zde byl pochován spisovatel páter Václav Kosmák, ovšem v roce 1899 byly jeho ostatky převezeny na ústřední hřbitov v Brně.
Nejvýznamnější úpravy byly provedeny v roce 1995, byla opravena a dostavěna hřbitovní zeď, nově postavena márnice a provedena úprava čelní strany. V zadní části hřbitova bylo vybudované důstojné kolumbárium, další se v současné době (2005) buduje. V roce 2004 byl odhalen pomník německým rodákům rodinou Schillerwein žijící v Rakousku, potomků například Johanna Schillerweina, který byl v létech 1849 - 61 starostou v Prosiměřicích a dalších, jež aktivně a tradičně stáli v čele obce po dlouhá léta i v následujících generací.
Socha sv. Jana Nepomuckého
V severní části obce při výjezdu směrem do Vítonic, stojí na kamenném hranolovém soklu pod kaštany, socha sv. Jana Nepomuckého. V oděvu kanovníka shlíží ke kříži, který oběma rukama drží před sebou. Je to dílo neznámého umělce, zhotovené z mušlového vápence pravděpodobně v 19. století.
Socha byla působením povětrnostních podmínek značně poškozena. Proto byla nákladem 12 000,- Kč zrestaurována včetně doplnění chybějících částí a nakonzervována. Restaurátorské práce skončily v roce 1993.
Socha sv. Vavřince
Je zazděna v zahradní zdi domu č. 39. můžeme ji shlédnout po levé straně u silnice, pojedeme li směrem do Kyjovic. Rovněž pochází pravděpodobně z 19. století a je to dílo neznámého autora. Zajímavostí je, že se tato socha od nepaměti koloruje barevnými nátěry.
Kaplička ke Kyjovicím
Jedeme li do Kyjovic, pak po pravé straně za mostkem stojí pečlivě udržovaná, opravená polokruhová kaplička z 19. století. Podobně jako u zvoničky i zde železné kování ve dvacátých létech minulého století zhotovil zámečník Josef Piron z Prosiměři.
Ostatní drobné zajímavosti
Jedeme li do Kyjovic, pak po pravé straně silnice u odbočky do chovatelského areálu, stojí mramorový kříž. V roce 1921 byl rodinou Leopolda Zwieba postavený mramorový kříž pro svého syna Gottfrieda Zwieba, který padl v I. světové válce.
Podobných drobných staveb - křížů, je v blízkém okolí Prosiměřic celá řada. Bohužel, některé z nich se staly terčem vandalů - tak zvaných sběratelů starožitností. Další popisy nebudeme raději uveřejňovat. Přežily dlouhá desetiletí bez úhony a v posledních málo létech jsou poničené. Je to velká škoda, protože tyto drobné památky jsou součástí krajiny, odrážejí historii obce, osudy jeho občanů a jsou součástí našich "kořenů" spojujících dnešek s minulostí.
