Památky a zajímavosti Slatina
V obci se nachází:
Barokní zámeček
Původní budova z r. 1602 má zachované arkády s křížovou klenbou, bohatě zdobenou. Pro svou architektonickou hodnotu patří mezi chráněné památky. Bývalý majitel, JZD Vítězný únor, budovu uvnitř opravilo pod vedením památkového úřadu. V zámečku byla zřízena družstevní kuchyň a jídelna. Výměna střechy a oprava ohroženého zdiva měla být provedena po výstavbě administrativní budovy JZD v Běhařovicích. Pro politické změny a změny majitelů však už po r. 1990 k opravě nedošlo. Po roce 1995 se majitelem stalo Agrodružstvo Jevišovice. Materiál připravený k opravě odvezlo a budova chátrá. Nebude-li včas zachráněna, hrozí jí zničení.
Protější budova zámečku, původně také barokní, byla poprvé přestavěna v r. 1843 jedním z hrabat z Daunu. V části přízemí byly stáje, úřadovna a sýpka. Původně byly obě budovy zámečku propojeny ochozem, který byl připevněný na čelní stěně nádvoří, kde byly stáje a kovárna. V 50. letech 20. století byla budova na levé straně nádvoří znovu přestavěna na kulturní dům se dvěma tanečními sály. V přízemí byla vybudována garáž pro autobus a původně i obecní prádelna. Dvě místnosti v přízemí se zdobenou křížovou klenbou slouží jako kanceláře obecního úřadu. Traduje se, že zde kdysi byl ženský klášter. Písemně však to nikde není doloženo. Snad se sem na nějakou dobu uchýlily řádové sestry při zavírání klášterů za císaře Josefa II. Obě budovy zámečku jsou propojeny podzemní chodbou.
Zvony
Byly původně dva. Menší, zvaný "robotníček", svolával lidi na robotu. Větší, vyrobený v r. 1750 a zakoupený ve Znojmě, byl v 1. světové válce odvezen a roztaven na výrobu zbraní. Stejně skončil i další zvon, který sebrali fašisté ve 2. světové válce. V r. 1949 byl zakoupen nový zvon ze sbírek a za přispění slatinského rodáka, papežského preláta, Dr Monsignora Silvestra Kulhánka.
Zvony vždy patřily ke křesťanské kultuře. Svým hlaholem 3 x denně vyzývaly lid, aby si uvědomil, kdy má práci začít a kdy skončit. Měly mu připomenout, že cílem člověka nejsou materiální statky a že nic není jen dílem náhody. Měly burcovat člověka, aby aspoň nakrátko povznesl mysl k Bohu. Aby při ranním klekání poprosil o požehnání pro celý den a při večerním zase poděkoval za všechno, co většinou považuje za samozřejmé. Zvony však měly i jiné poslání. Císařovna Marie Terezie přímo nařídila, aby v každé osadě byl zvon, který by lidi varoval před nebezpečím, jako byly požáry, blížící se vojsko a pod. (V současné době bylo dokázáno, že některé tóny zvonů, které lidské ucho nevnímá, dokážou zahubit i potkany. Ve středověku se v některých městech a obcích k tomu účelu dlouze zvonívalo, aniž by lidé věděli, proč tito nebezpeční hlodavci hynou, nebo utíkají z města.) Po nástupu komunistického režimu, v době propagace ateizmu, se přestalo zvonit. Také proto, že už neexistoval obecní posel - zvoník a bubeník, který měl zvonění v náplni práce. Hlas zvonu zazněl jen při ohlášení smrti místních občanů. Až v r. 2001 darovaly elektronické zařízení k automatickému zvonění slatinská rodačka, paní Růžena Straňáková z Prahy, a rodina Řezáčova. Od té doby se zase pravidelně 3 x denně nese do éteru hlas zvonu.
Kříže
Původní dřevěný kříž před kaplí byl v r. 1902 nahrazen jako památka na scelování pozemků křížem kamenným.
Kříž pod Umrlčinou (dříve Umrlčí cesta) při polní cestě do Biskupic, kudy se dříve každou neděli chodilo do kostela, byl postaven k uctění památky devíti slatinských občanů, kteří padli v 1. světové válce na rakouských bojištích.
Kříž za vsí směrem k Rozkoši dali postavit poslední Daunové, hraběcí manželé, při příležitosti své diamantové svatby. Další kříže byly v polích u cest postaveny jejich majiteli. Ve směru z obce ke Kratochvilce stojí vlevo u silnice kříž Loskotův a u Kratochvilky starý železný kříž. Za Kratochvilkou směrem k Újezdu je po pravé straně zbořený kříž Havlišův. Směrem k Hájům stojí vlevo u cesty kříž Mandátův, za Hájem je vpravo u cesty kříž od rodiny Vorlovy a vlevo dál stojí kříž od rodiny Votavovy. Na křižovatce polní cesty a silnice k Biskupicím stojí kříž od rodiny Mandátovy. Na rozcestí silnice k Jevišovicím a polní cesty k Čemínu se nachází zbytek velkého kříže. Kdo jej dal zbudovat, není známo. Malované plechové obrázky, které označovaly místo tragické události a byly zničeny:
Na plechu malovaný sv. obrázek za Jelínkovou stodolou označoval místo, kde byl při vojenském cvičení v r. 1925 zastřelen des. Jos. Plíčko ze Židenic. V 50. letech min. stol. byl odstraněn a v blízkosti byla postavena střelnice. V nedávné době byla střelnice odklizena. Na kraji kamenité uličky u Jelínkových se nacházel také plechový obrázek. Místní občan tam spadl z kola a zabil se. V údolí za Hraničkami býval u cesty obrázek v místě, kde se zabil další slatinský občan.
Boží muka
Byla postavena na kraji obce při silnici k Rozkoši nad hromadným hrobem obětí cholery za napoleonských válek. Tehdy zemřelo hodně vojáků i místních občanů. (Poprvé táhlo francouzské vojsko krajem v r. 1805. V r. 1809, od července do října, měla celá francouzská divize generála Molitora rozložený stanový tábor na nesklizených polích od Jevišovic až po les k Boskovštejnu. Vojsko tehdy drancovalo všechny okolní vesnice.)
Kaple sv. Trojice
Byla postavena v r. 1857 na místě původní zvonice. Do ní byl dán oltář i staré varhany ze zámecké kaple z Jevišovic. V r. 1919 byl ze sbírek zakoupen nový oltář a později i nové varhany z Kutné Hory. V 1. světové válce byly zabaveny cínové píšťaly pro válečné účely. Po válce se musely pořídit varhany nové. Obrazy křížové cesty zakoupil do kaple hospodský Fr. Zadraži1. V r. 1935 darovali J. Kulhánek, č. 4, malovaná okna a Anna Mandátová, vdova, č. 15, dvě korouhve. Kaple byla několikrát opravována. Naposled byla provedena generální oprava začátkem 90. let minulého století zásluhou tehdejšího starosty Jaroslava Doležala. Zajistila se statika stavby, vyměňoval se kůr a opravovila se střecha a fasáda. V r.1999 nechala pí. Růžena Straňáková restaurovat obraz Nejsvětější Trojice a kříž uvnitř kaple i před ní. V r. 2001 opravil p. Silvestr Rožnovský vnitřní omítky, trpící vlhkem.
