Historie obce Záhorovice
Historie obce je velmi stará, doložené zápisy svědčí o její existenci již ve 14. století. První zmínka o Záhorovicích je z roku 1373, kdy zde stál jen dvůr a mlýn. Držitelem byl vladyka Pešík ze Záhorovic. Název obce je odvozen od slova "za horou", tedy za lesem. Název obce se stále měnil až do roku 1924, kdy název zůstal na současné podobě Záhorovice.
Od roku 1481 byla ves součástí novosvětlovského panství a nastává časté střídání majitelů. Vznikají také vazby k sousední obci Nezdenice jako důsledek společných majitelů obou míst (společný kostel, fara a hřbitov). Záhorovice vždy trpěly pro svou polohu na moravsko-uherském pomezí. Nájezdy husitů a tatarů nenechaly obec bez újmy – místní obyvatele sekali a stínali, mnoho domů i s lidmi zapálili.
V roce 1604 vypuklo protihabsburské povstání pod vedením Štěpána Bočkaje. Bočkajovci vtrhli podkarpatskými průsmyky na Moravu a ničili a loupili v pohraniční oblasti. Dne 16. 6. 1605 byly vypleněny i Záhorovice. Útrapy, při nichž bylo pobito a zajato velké množství lidí, vystupňovaly povodně, které zničily obilí na polích. Na morovou nákazu zemřelo v roce 1606 mnoho lidí. Nájezdy se ještě několikrát opakovaly až do roku 1709, kdy v obci zůstalo pouze 45 usedlíků a pět pustých domů.
V roce 1831 přešla přes Záhorovice poražená pruská vojska a nechala zde mrtvého vojína, který zde zemřel na choleru. Zamořil obec tak, že zemřelo 65 občanů. Pochováni jsou na samostatném hřbitůvku. Tragédii dodnes připomíná kamenný kříž a tři už urostlé lípy.
19. století bylo pro rozvoj obce rozhodujícím obdobím. V roce 1848 bylo zrušeno poddanství, ale protože obec patřila k chudším vesnicím, vykoupila se z roboty až v roce 1885. Již v roce 1837 byla budována hlavní silnice od Uherského Brodu do Bojkovic a v roce 1887 byla zřízena železniční zastávka vlárské dráhy (280 m n. m.). Školou náležela obec do Nezdenic, školní budova v Záhorovicích byla postavena v roce 1892 na místě obchodu. Nová škola byla postavena v roce 1892 (na dnešním místě).
