Historie obce Valašské Klobouky
Poprvé jsou Klobouky (přívlastek „Valašské“ nese město od osmdesátých let 19. století) připomínány v roce 1341, kdy se dokládá založení vsi Klobúk. Záhy se ale z Klobúku stalo městečko, které sužovaly povodně. Z roku 1356 pochází privilegium, kterým byl na návrší nad Starým Klobúkem založen Nový Klobúk a které dalo městečku práva města Hradiště. Roku 1423 rozhodl král Zikmund o spojení Starého a Nového Klobúku a od té doby se užívá v názvu množného čísla.
Za město v plném slova smyslu lze Klobouky považovat od poloviny 16. století. Město bylo hospodářským, soudním i kulturním střediskem oblasti. Již v 16. století lze hovořit o soukenickém charakteru města. Historický vývoj Klobouk byl výrazně narušen v 17. a na počátku 18. století: třicetiletá válka ublížila městu mnohem méně než škody způsobené vpády Bočkajovců, Turků, Tatarů či Rákócziho uherských povstalců.
Velké dodávky pro armádu na přelomu 18. a 19. století přinesly dobu největšího rozkvětu klobouckého soukenictví. Z doby tohoto rozvoje města se ovšem zachovalo pouze několik jeho vnějších dokladů – architektonických památek, neboť roku 1896 zničil větší polovinu Klobouk rozsáhlý požár. Soukenická tradice nepřežila druhou světovou válku, respektive rok 1948. Pilíři místního průmyslu se staly továrny Pal Magneton a Igla, dříve textilní továrny Šerý a Umtex, po válce v duchu doby převedené na strojírenskou výrobu.
MÍSTNÍ POVĚSTI:
Klobúky už sú tu! Počátky Klobouk jsou ukryty v lesích brumovského panství plných zvěře. Tamní páni si prý oblíbili studánku, k níž schváceni štvanicemi usedali či dokonce uléhali k odpočinku a jejíž vodou se občerstvovali a oplachovali. A aby studánku s tou znamenitou vodou snáze našli, označili si ji holí, na niž zavěsili klobouk. Osada, která v těch místech záhy vznikla, dostala od tohoto klobouku své jméno, říká pověst. Na místě studánky je dnes kašna.
Jiná varianta uvádí, že polohu studánky signalizoval klobouk pověšený na vysokém stromě. Někteří zase tvrdili, že to byl nejvyšší strom široko daleko. Kdo by také v hlubokých lesích už z dálky a znavený viděl hůl? A také se vypráví, že všichni chlapi z té nové obce pak podle toho klobouku nosili klobouky, což v sousedních obcích nebylo zvykem. Když se pak zdejší ubírali na brumovský hrad k jednání, úředníci už je vyhlíželi. A jakmile se ve svahu objevily klobouky, volali radostně: „Klobúky už sú tu!“
Jeleňovská:
