Historie obce Tehovec
V letech 1976 až 1992 byl Tehovec přičleněn k Mukařovu, roku 1992 se stal opět samostatnou obcí.
Vesnice je velmi stará. Vyorané sekerky na polích v jejím katastru dosvědčují, že již v pradávných dobách zde žili lidé.
Z pozdější doby pocházejí dochované výrobky hrnčířského průmyslu a množství hliněných střepů, které dokladují existenci hrnčířské dílny v lokalitě. V Tehovci se každý týden konaly trhy s hliněným nádobím. Od toho jméno osady Trhovec, jež se časem zkomolilo v Tehovec.
První písemná zmínka o vsi se dochovala z 11. až 20. srpna 1373, kdy soudní konsistoř v Praze projednávala spor kněze z Říčan s Odolenem z Chodova proti Matěji z Uhříněvsi. Zúčastnění si slíbili vyhovět smírnými smlouvami pod pokutou 100 kop českých grošů, které by v případě nedodržení zaplatili arcibiskupské kanceláři. Pokuta se jim ale zdála malá a tak si zvolili prostředníky, kněze Jeniše z Tehova a Matěje Ondřeje z Tehovce a skrze ně se dohodli na 300 kopách českých grošů, které nezachovávající strana vyplatí straně druhé. Není však zcela jisté zda byla vesnice Tehovec správně identifikována. Je také možné, že to byl Ondřej z Tehoviček, které se nalézali u Uhříněvsi.
V tom případě by první doloženou zmínkou byl zápis ze dne 13. března 1407, kdy obchodník a konšel Starého města Kašpar Čotr směnil Tehov s vesnicemi za statky Bašť, Práče a hotové peníze s klášterem sv. Karla na Novém městě, který zastupoval opat Prokop a převor Mikuláš. Klášter tak získal hrad, poplužní dvůr a ves Tehov, dále pak vsi Tehovec, Vojkov, Mukařov, Žernovku, Louňovice, Svojetice, Klokočnou, Menšice, Všestary a plat ze Svojšovic.
V roce 1513 koupil Tehov majitel černokosteleckého panství Michal Slavata z Chlumu a Košumberka a nechal nový majetek vložit do zemských desek. Zde je znovu vyjmenováno celé příslušenství, tedy hrad, dvůr, ves, 2 rybníky a podací právo v Tehově, dále pak vsi Tehovec s 2 rybníky, Vojkov, Srbín, Svojetice, Klokočná, Menšice, Všestary, díl Kunic a po 1 usedlém ve Svojšovicích a Světicích. Tento zápis byl v roce 1543 po zničení zemských desek obnoven.
Roku 1547 musel za účast na stavovském povstání Diviš Slavata, který byl stoupencem Českých bratří, postoupit vítěznému králi Ferdinandu I. některá svá panství, mezi nimi i černokostelecké. Ten si je však dlouho nenechal a roku 1558 prodala Královská komora černokostelecké panství panu Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic, který si svou věrností králi pojistil skvělou budoucnost. Rod Smiřických držel černokostelecké panství až do bitvy bělohorské.
Po prohrané bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 bylo panství zabráno císařem a prodáno panu Albrechtovi z Valdštejna. Ten jej prodal knížeti Karlu Lichtenštejnovi roku 1623, jehož rod udržoval panství až do pozemkové reformy po první světové válce.
