Historie obce Strunkovice nad Volyňkou
Sídelní komora - mikroregion střední Pootaví náleží podle současného stavu archeologického výzkumu k nejlépe a nejhustěji osídleným regionům jižních Čech, a to již od paleolitu až do ranného středověku.
Halštatské osídlení se zde v podstatě kryje s územím osídleným již v mladší a pozdní době bronzové.
V rámci vylíčení pravěkého vývoje v této oblasti je geograficky vymezeno několik mikroregionů halštatského a počátku laténského osídlení, zahrnujících zpravidla určité centrum (hradiště či velkou osadu) se zázemními sídlišti a pohřebišti, a to mikroregiony:
I.strunkovický (hradiště u Strunkovic),
II.němětický (hradiště u Němětic),
III.milejovický,
IV.litochovicko-střítežský a
V.lčovický (hradiště u Lčovice).
Katastr 135 doložených lokalit dokládá nejen intenzivní osídlení, ale i všestranné využití celé kulturní krajiny a dislokaci nalezišť do různých nadmořských výšek (380-765 metrů nad mořem). Hustou základní síť osídlení, složenou z nehrazených i hrazených rovinných sídlišť (61 lokalita) a dvou dvorců, situovaných na březích větších i menších toků(Otavy, Volyňky a jejich přítoků), doplňuje řada mohylových (54 lokality), plochých žárových pohřebišť (9 lokalit) a opevněných výšinných sídlišť - hradišť (5 lokalit), rozložených na západních (Strunkovice, Třebohostice), severních (Láz), jižních (Věnec u Lčovice) a východních (Skočice) hranicích osídleného území.
Hradiště v mikroregionu středního Pootaví:
Láz - malá ostrožna (0,8 ha) přepažená valem a příkopem,
Třebohostice - vrchol kopce s nepravidelně oválným valem a příkopem (ca. 1,3 ha),
Strunkovice - akropole (0,99 ha) a předhradí (0,85 ha) na plató a hřebenu kopce,
Lčovice - nepravidelný val a příkop trojúhelníkového půdorysu kolem vrcholu kopce (předhradí) s vyvýšenou akropolí (7,1 ha) a k východu vysunuté hradiště
Skočice - nepravidelně oválný val předhradí a vyvýšená akropole (0,9 ha).
Svou rozlohou (ca. 1 ha) představují patrně, stejně jako dvorec na Hradci u Němětic, sídla nebo rezidence menších komunit blízkých družině místního vládce, závislá na mocenském centru, ležícím na jižním pomezí regionu, a to s největší pravděpodobností na plošně rozlehlejším věnci u Lčovice, situovaném na dálkovém spoji se Solné komory a Podunají.
Do těchto sídlišť se dostávaly i luxusnější importy. Běžnou výbavu sídlišť, hradišť, mohylových i žárových pohřebišť (keramiku) ve středním Pootaví doplňuje i luxusnější zboží (např. Střelské Hoštice - mohyla s kamennou komorou s pohřbem na voze obsahovala importovanou východoalpskou bronzovou cistu a bronzové turbany, hrob v Dražejově bronzovou hadovitou sponu a chata dvorce ve Strakonicích zlomek importované skleněné nádobky - aryballu).
Jednou z nejvýznamnějších pravěkých komunikací, spojujících jižní Čechy s Dolním, resp. Severovýchodním Bavorskem, byla bezpochyby jedna ze tří větví středověké Zlaté stezky. Tato komunikace spojovala jih Evropy se Solnou komorou, probíhala dále po řekách Innu a Dunaji až k Passovu a odtud přes hřebeny Šumavy směřovala do Čech.
V době kolem roku 600 př.n.l., po založení řecké kolonie Massalie (dnešní Marsseile), se změnila i situace v rozložení dálkových cest spojujících jih se severem Evropy. Namísto dosavadních tras, vedoucích východoalpskou oblastí, se nové nyní posouvají do západoalpské části a směřují z Massalie k Rhőně, odtud k Saőně a dále k severovýchodu k Salzachu nedaleko Dűrrnbergu a podél Innu k Dunaji a odtud přes „Zlatou stezku" do Čech.
Soubor nálezů z Hradce u Němětic, charakterizovaného jako rezidenční sídlo (dvorec) společenské elity a nález importované skleněné nádobky mediteránního původu z dalšího dvorce u Strakonic dokladují exponovaný význam dolního toku Volyňky a vůbec celého prostoru jejího soutoku s Otavou v okolí dnešních Strakonic a rovněž přesvědčivě dokládají pravěké a ranně středověké obchodní spojení po alternativní trase pozdější vrcholně středověké pasovské (Zlaté) stezky, směřující z bavorského Pasova přes Šumavu (Kunžvartské sedlo u Strážného - 1115 metrů nad mořem) k Vimperku a odtud dále údolím Volyňky k Otavě a přes severní část Strakonicka na Březnicko a posléze údolím Litavky a Berounky až do pražské kotliny.
