Historie obce Neratov
Nachází se v listině českého krále a císaře Zikmunda Lucemburského, jíž Zikmund někdejší panství opatovického kláštera postoupil do zástavy Diviši Bořkovi z Miletínka.
Druhá dochovaná písemná zmínka o Neratově pochází z 26. července 1465 a je obsažena v listině krále Jiřího z Poděbrad. Z jejího obsahu vyplývá, že v Neratově existoval ještě za opatovického kláštera poplužní dvůr, k němuž patřil vedle polností, luk a lesa také rybník. Po Divišově smrti v roce 1437 se ujal kunětickohorského panství jeho bratr Vaněk a po něm Divišovi synové, z nichž vynikal Soběslav. Potomci Diviše Bořka stáli na straně nového politického vůdce českého kališnického panstva Jiřího z Poděbrad. Soběslav z Miletínka časem kunětickohorské panství nebezpečně zadlužil a dříve než mohl pohledávky splatit, náhle v roce 1463, zemřel. Zemřel tehdy za morové epidemie i jeho bratr Jan. I když po něm zůstali nezletilí synové, správy majetku se ujal Jiří z Poděbrad, který začal splácet dluhy kunětickohorského panství a nakonec v roce 1465 převedl tento majetek do rukou svých synů Jindřicha, Viktorina, Hynka, tehdy již knížata minsterberská, a Bočka z Kunštátu. Ale ani ti Kunětickou Horu neudrželi a v roce 1491 ji od zadluženého Jindřicha Minsterberského odkoupil bohatý a mocný Vilém z Pernštejna. Kunětická Hora se stala součástí pardubického panství, které v roce 1560, také po finančním krachu Pernštejnů, převzala královská komora. Komorním panstvím zůstaly Pardubice, k nimž stále náležel i Neratov, až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. V roce 1848 přibylo v Neratově pouze jedno stavení k 3 větším selským gruntům a 6 drobným hospodářstvím. Žilo tu celkem 68 lidí.
