Historie obce Valašské Meziříčí
Poloha města se odráží i v jeho názvu. První dochovaná zmínka o Meziříčí pochází z roku 1297. Již o 30 let dříve však je potvrzena existence vsi Hrachovec, která je nyní jeho místní částí. Městem se Meziříčí stalo nejpozději v roce 1377. Meziříčí bylo v držení řady šlechtických rodů. K nejznámějším patřili pánové z Kunštátu, Pernštejnové, Žerotínové a Kinští.
Důležité, i když pro město spíše tragické období představovala třicetiletá válka. Zdejší měšťané se připojili na stranu odpůrců Habsburků a povstali proti císařské moci. V letech 1621 a 1627 byla valašská povstání poražena. Na dovršení všeho město roku 1648 dobyly a vypálily švédské oddíly. Po skončení války klesl počet zdejších obyvatel na polovinu.
Druhá polovina 17. století přinesla Meziříčí radostnější časy – bylo propuštěno z poddanství a stalo se samosprávným. V následujícím století se v jeho názvu poprvé objevuje přívlastek Valašské. Čekala ho ovšem ještě jedna pohroma – vypálení pruským vojskem.
Opravdový rozvoj nastal až v polovině 19. století. Roku 1850 se stalo sídlem okresních úřadů a zůstalo jím do roku 1960. Vznikaly zde průmyslové podniky – sklárny, textilní dílny či keramické výrobny. K nově založeným průmyslovým školám se roku 1871 přidalo třetí české gymnázium na Moravě. V roce 1907 byla otevřena Dívčí akademie, první reformní gymnázium v Rakousku-Uhersku. O tři roky později byla postavena dosud existující speciální škola pro sluchově postižené děti.
Devatenácté století bylo spojeno také s budováním železnic. Do Valašského Meziříčí přijel první vlak roku 1883 po trati z Hranic do Vsetína. O pět let později se město stalo železniční křižovatkou, když přes něj byla vybudována trať z Kojetína do Místku. Současné Valašské Meziříčí tvoří město a jeho pět místních částí. Základ k vytvoření aglomerace byl položen roku 1924, kdy byla k Meziříčí připojena největší z okolních obcí – Krásno nad Bečvou.
