Historie obce Záchlumí
První písemné zmínky pocházející z roku 1377, však o vlastním založení této neveliké vsi nevypovídají takřka vůbec nic. Záchlumí vděčí za svou první písemnou zmínku církvi. Ta roku 1344 vytvořila pro zpřehlednění církevních příjmů soupis všech klášterů, kostelů ale také darů a důchodů duchovním. Tento soupis, který byl každoročně doplňován, by však ve své podstatě nebyl možný, nebýt události, jež bývá v dějinách naší země nazývána bojem o konkordát.
Před rokem 1222 nebylo podle právních zvyklostí přiznáváno církvi plné vlastnictví půdy. Donátor, tj. dárce, a jeho rod nebo panovník, kteří věnovali půdu a prostředky na stavbu kostela či kláštera, měli i nadále hlavní slovo při spravování těchto nemovitostí. Ponechávali si desátky z nich plynoucí, dosazovali sobě loajální duchovní či dokonce měli i právo vyhnat celý konvent a nahradit ho jiným. Samozřejmě tím vznikaly mnohé spory mezi církví a světskou mocí. Tyto spory postupem doby eskalovaly a vyvrcholily roku 1222, kdy se pražskému biskupovi Ondřejovi podařilo s pomocí papeže dosáhnout vydání konkordatu, kterým panovník Přemysl I. Otakar (1197-1230) uznal základní požadavky české církve právo kanonické volby a respektování právních a hospodářských imunit.
Osm let po vydání již zmíněného soupisu, tj. roku 1352, došlo k registraci každoročních „papežských desátků". A právě v této registraci se roku 1377 poprvé objevuje zmínka o obci Záchlumí. Z toho ovšem plyne, že již v této době zde stával kostel či kaple, avšak nevypovídá nic o založení obce ani o založení samotného kostela (dnešní kostel Narození Panny Marie byl vystavěn až roku 1699 - 1701). Většina osad zdejšího kraje bývá poprvé zmiňována v souvislosti se založením kláštera v Kladrubech (1115), jemuž náleželo na konci 14. století 128 vesnic.
Je možné s odhadem položit založení Záchlumí nejpozději do první poloviny 14. století, nejdříve však s ohledem na sousední obce jako např. Cebiv (1115) nebo Horní Kozolupy (1237) i do století 13. či snad i 12.
