Historie obce Štěpánkovice
Nálezy pravěké keramiky v katastru obce dokazují velmi staré osídlení tohoto místa, ale první písemná zmínka v archívních dokumentech o existenci Štěpánkovic je z roku 1265, kdy ves získal Herbert z Fulštejna. Později byla obec majetkem konventu sv. Kláry v Opavě. Roku 1528 byly Štěpánkovice vloženy do zemských desek v Opavě reformační šlechtě - Janu a Vavřinci z Drahotuš Na Benešově. Obec byla v té době plně evangelická. V průběhu dalších dvou století se vystřídali další majitelé obce. Roku 1712 koupil Štěpánkovice kníže Lichnovský. Docházelo k postupné rekatolizaci obce. V roce 1756 byl postaven nový kostel, zasvěcený sv. Kateřině. Roku 1792 byla v obci zřízena škola, pro kterou byla vedle kostela postavena nová zděná budova.
Obec původně patřila ke Knížectví opavskému Země slezské, která byla součástí Koruny české. V osudném roce 1742, po prohrané 1. slezské válce, byla většina Slezska včetně Hlučínska a tedy i Štěpánkovic odtržena od Koruny české a přičleněna k Prusku. Přesto se zde dále mluvilo moravsky a tímto jazykem - slezským nářečím češtiny - se také vyučovalo ve škole. Základem pro výuku byl slabikář, který pro tuto oblast vydal slezský buditel, kněz Cyprián Lelek z Dolního Benešova. Koncem 19. století však byly školy v pruském Slezsku poněmčeny, ale moravština se nadále používala při náboženské výchově a v kostele, protože tato část území nadále patřila k olomoucké arcidiecési (vlastně až do vzniku Ostravsko-opavské diecése v 90. letech 20. století).
Po skončení 1. světové války a vzniku Československé republiky bylo na základě Versaillské mírové smlouvy Hlučínsko (a tedy i Štěpánkovice) vráceno, připojeno 4. února 1920 k ČSR. Postupně se i do školy vrátil rodný jazyk, tentokrát už ve formě spisovné češtiny.
V důsledku mnichovské smlouvy velmocí a odtržení pohraničních částí od ČSR připadla i naše obec od 8. října 1938 k hitlerovskému Německu. Došlo k tvrdému vyžadování užívání němčiny, muži museli narukovat do armády a mnozí se z války nevrátili, jiní se vrátili jako invalidé. Při osvobozovacích bojích 16. dubna 1945 utrpěla obec ohromné materiální škody.
V průběhu 2. světové války zahynuli na různých frontách celkem 143 muži ze Štěpánkovic. V letech I. světové války 1914 - 1918 padlo 75 štěpánkovických občanů.
V 50. letech 20. století se postupně začala rozvíjet svépomocná výstavba rodinných domků. Stavebního materiálu nebylo tehdy na pokrytí všech požadavků a potřeb dostatek, proto si mnozí stavebníci vyráběli ručně cihly a vypalovali je v improvizovaných pecích.
