Historie obce Milíře
Milíře (něm. Brand) a část Zadní Milíře (něm. Girnberg) jsou mladé obce, které vznikly při poslední kolonizační vlně pomezního hvozdu v 17. století. Postatně dříve probíhala územím nynější obce středověká zemská stezka z Čech přes pomezní hrad Tachov do Bärnau v Horní Falci a dále do Norimberka. Za určité stopy této stezky je možné považovat zbytek bývalého hostince uprostřed polí na polní cestě k bývalému Albertsdorfskému mlýnu (býv. čp. 4, první zmínka v roce 1607) z pozdější doby i tzv. Švédský dům (býv. čp. 16). Při této stezce, zejména za majitele tachovského panství Jana Filipa Husmanna (od roku 1623 do 1651), vznikaly "lesní domky", když byly novým osadníkům přidělena místa pro jejich výstavbu. Tehdy byl také založen u Albertsdorfského mlýna velký rybník pro umožnění plavby dřeva. Ten zanikl pro velké průtrži 25. července 1871, kdy se protrhla hráz, a nebyl již v původní velikosti obnoven.
Domy lesních domkářů byly rozmístěny rozptýleně osamoceně či jen v menších skupinách. O Milířích najdeme první zmínku v roce 1669 a o Zadních Milířích až později v roce 1778. Obživu si osadníci zajišťovali prací v lese, povozničením, jako zedníci a řemeslníci nebo docházením za prací do malých podniků v okolí či v Tachově, významnou roli hrála domácká výroba (soustružení, výroba knoflíků a pod.). U každého domku byla menší výměra několika hektarů půdy, výjimkou byly větší výměry. Půdu do vlastnictví získali osadníci po roce 1850, podhorské podmínky však umožňovaly jen někdy získání zemědělských výrobků pro trh.
Roku 1814 byl položen základní kámen kostela sv. Petra a Pavla a postavena fara. Základní kámen školy byl položen 3. července 1827, ta byla postupně přestavěna na trojtřídní školu (1878). Kostel, fara a škola tvoří po opravách malebné historické centrum. Jak už bylo poznamenáno, je obec velmi rozlehlá, v zimě se děti ze Zadních Milířů jen těžko dostávaly do školy (v létě zase příliš nechodily) a tak byla v roce 1874 postavena škola i na Zadních Milířích. Zpočátku prodělala obec rychlý rozvoj, dokonce nejvíce občanů měla obec v polovině minulého století. V roce 1938 se udává 1 118 obyvatel a 207 domů.
V poválečném období zůstala řada domů neosídlena, k tomu přispěla celá řada faktorů. Byla to jistě odlehlost, rozptýlená zástavba, těžší životní podmínky, malá možnost pracovních příležitostí, ale i vytvoření pohraničního pásma a z toho plynoucí omezení. Jako jeden z nejzávažnějších faktorů je vybudování vodního díla Lučina na počátku sedmdesátých let, kdy celá oblast, obce Obora, Milíře, Mýto, byly zbaveny přirozeného centra, tedy i možnosti organické integrace obcí. Vytvoření pásem hygienické ochrany přineslo řadu omezení, které dodnes nebyly obcím i občanům vykompenzovány.
