Památky a zajímavosti Planá
Hornické muzeum
Štola Ondřej Šlik, ve které se muzeum nachází, byla vyražena koncem 16. století v době největšího rozkvětu dolování stříbrných rud v Plané a jejím okolí. O rozkvětu a důležitosti města svědčí i to, že tehdejší majitelé panství a dolů Šlikové měli v Plané svoji mincovnu. Zde razili stříbrné mince. Štola byla ražena ručně z jižní strany táhlého návrší, na kterém stojí historické jádro města. Měla ověřit možný výskyt stříbrných rud, které byly v té době s úspěchem dobývány na svazích Bohušova vrchu. Celková délka důlních prací je necelých 200 m a na mnohých místech je dosud dobře patrná přesná ruční práce tehdejších horníků. Dnes je celý labyrint chodeb zpřístupněn veřejnosti a je v něm instalována expozice vývoje rudného hornictví, které je v současné době v Čechách prakticky zlikvidováno. Množství exponátů, tématicky utříděných, působí v podzemních prostorách velice autenticky.
Zámek
Na ostrohu západně od města se rozkládá rozsáhlý zámecký komplex vzniklý stavební činností pravděpodobně již od 13. až po 20. století a tudíž obsahující stavební prvky od gotiky až po současnost.
Jako první známý držitel plánského jmění a patrně i původního gotického hradu se v polovině 14. století připomíná Dobrohost z Plané. Stavbu tehdy tvořil obdélný palác a osmipatrová, ve třech horních patrech dřevěná hranolová věž. Sídlo bylo obehnáno příkopy a valy v místech pozdějšího parku. Od města odděloval hradní pahorek umělý příkop přetínající ostrožnu v místě dnešní Zámecké ulice. Přírodní ochranu hradního návrší pak doplňovaly okolní rybníky a bažiny.
Poprvé v historii je přímo hradní budova zmiňována až v souvislosti s požárem Plané v r. 1395. Tehdejší majitel, rytíř Bořivoj ze Svinař zřejmě nechal hrad opravit.
Dalšímu držiteli, Jindřichovi z Elsterberka / po r. 1407/ je připisována proměna hradního paláce v trojkřídlou stavbu, která po r. 1433 sloužila také Aleši ze Žeberka a jeho potomkům až do 40. let 16. století.
V polovině 16. století, již za Mořice Šlika, patrně započala přestavba hradu na renesanční zámek. K původnímu paláci přibylo severní křídlo s valenými a lunetovými klenbami, portály, ostěními a kamennými šlikovskými erby. Předhradí zaplnily zejména hospodářské budovy, z nichž dochovaná konírna má zajímavý patrový štít. Kašpar Šlik nechal v l. 1617-1619 upravit fasády a interiéry sídla v duchu pozdní renesance, během bojů třicetileté války však byl zámek několikrát poznamenán útoky obou bojujících stran.
V r. 1634 zde na cestě do Chebu těsně před svým zavražděním přenocoval Albrecht z Valdštejna.
Po r. 1665, kdy koupili plánské panství Sinzendorfové, zaznamenal zámek proměnu v barokním duchu. V pol. 30. let 18. stol. byl rozšířen o jižní křídlo péčí držitele Františka Václava mladšího. Poslední šlechtičtí majitelé hrabata Nostitzové /po r. 1822/ zámecký areál průběžně upravovali a dostavovali po celou dobu své držby. Empírově bylo upraveno barokní jižní křídlo a zejména východní strana hradního pahorku byla zastavěna dalšími hospodářskými a správními budovami.
V létech 1948 - 1991 využívali zámecký areál příslušníci pohraniční stráže. Poté se ocitl v soukromých rukou, stal předmětem restitučních nároků a nad dalším osudem velmi cenné regionální památky se vznáší řada otazníků. Přístupný nadále zůstává okolní anglický park.
Kostel sv. Petra a Pavla
Nejstarší dosud známá architektonická pamětihodnost města z přelomu románsko-gotického období písemně doložená ve 13. století. Do 14. století sloužil jako farní, poté jako filiální kostel pro někdejší osadu Plania, rozkládající se při zemské stezce. Po přeměně osady v plánskou čtvrť "Staré město" fungoval až do 18. století a to i jako hřbitovní. Za třicetileté války rozsáhle poškozen požárem. Roku 1787 zrušen za Josefa II. a do 90. let 20. století používán k hospodářským účelům. Následně rekonstruován ke kulturně společenskému využití. Celostátně významná památka svými ojedinělými freskami ze 13. století a vzácným románským portálem s obloučkovým vlysem.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Původní gotické trojlodí vyzdviženo v jihozápadní části středověkého jádra u někdejších hradeb v raných dějinách města. Hlavní pozdně románský portál z poloviny 13. století byl v polovině 14. století zaklenut křížovou klenbou. V 60. a 80. letech 18. století držiteli plánského panství barokně přestavěn, vybaven a vyzdoben za účasti řady umělců, včetně místního rodáka malíře W. T. S. Schmidta. V jižní lodi a kolem kazatelny zazděny náhrobníky někdejších majitelů Plané, mezi nimi i Markéty ze Žeberka, sestry krále Jiřího z Poděbrad. Severní lodi dominuje barokní oltář s obrazem Plánské madony. Zvenčí u východní strany kněžiště připomíná rodinná tumba plánského rodáka J. F. Löwa z Ersfeldu, dvorního lékaře císaře Leopolda. Bezprostředně sousedící barokní fara pochází z r. 1708. Jižně od objektu v ulici Na Příkopech dochováno torzo někdejšího městského opevnění.
Radnice a historické domy
Původně raně barokní jednopatrová radnice z let 1680 - 1685, přestavěna v 80. letech 19. století do podoby pozdního baroka, zvýšena o druhé patro a přičiněním J. F. Raucha vyzdobena v roce 1914 freskami. Z původní radniční budovy dochovány sochy P. Marie, sv. Petra a sv. Anny na štítě (sochy vyjadřují zasvěcení plánských kostelů).
Většina domů na náměstí, částečně domy na Petrském a Zámeckém předměstí v jádře z období pozdní gotiky a renesance, později obvykle po požárech v exteriérech obnovovány barokně a pseudohistoricky.
V jihovýchodním rohu náměstí dům čp. 56 s částečně dochovaným renesančním interiérem a výstavním barokním štítem. Dům čp. 35 "U bílé růže", kdysi zájezdní hostinec, s malovaným renesančním stropem.
Jednolitá podoba náměstí narušena demolicemi (na přelomu 19. a 20. století a pak po 2. sv. válce) a následnou výstavbou.
Svatojánský sloup
Byl vztyčen v r. 1712 v centrální části náměstí. Barokní pískovcová práce vzešla z rukou neznámého umělce, snad z okruhu J. Brokofa.
Na vrcholu třístranného obelisku je umístěn sv. Jan Nepomucký jako zemský patron, pod ním na konzolách patronka horníků sv. Barbora jako připomínka dobývání drahých rud v plánském okolí, sv. Florián, patron hasičů a ochránce před požáry a sv. Šebestián, jeden z ochránců proti moru. Výzdoba kartuší po stranách soklu byla zničena v poválečných létech. Letopočty vytesané na deskách pod nohama svatých patronů dokládají opravy sloupu v letech 1774, 1861 a 1924. Kruhová balustráda okolo sloupu byla mnohokrát poškozena v důsledku provozu na náměstí.
Poutní kostel sv. Anny
Původně gotický, první písemná zmínka o kostele pochází z r. 1515 v souvislosti s požárem. Za vlády hraběte Jindřicha Šlika prošel kostel v r. 1645 rozsáhlou stavební úpravou. Téhož roku bylo založeno Bratrstvo svaté Anny. Dalším požárem r. 1721 zcela zničen, již 1726 však barokně obnoven neznámým architektem pod patronací Sinzendorfů. Některé prvky výzdoby jsou připisovány dílnám Brandla, Škréty a italským malířů. Za vlády Josefa II. zaniklo Bratrstvo sv. Anny a kostel začal sloužit jako zámecká kaple plánských držitelů. Počátkem 20. století doplněn před západním průčelím o hrobku rodu Nostitzů. Severně od kostela torzo pavilónku nad kdysi „zázračným" radioaktivním pramenem zaniklým v důsledku blízkého dolování uranu. Jižně pod kostelem částečně upravená budova někdejšího redemptoristického konviktu z r. 1923 pro řádový dorost. Nyní je v tomto objektu nemocnice. Východně od místa směrem k Plané stará lipová alej s torzy výzdoby někdejší poutní cesty.
Budova Základní školy Na Valech
Pokud přijíždíte do Plané od Tachova, upoutá Vás mohutná a výstavní budova základní školy. Při pohledu na město z dálky je mylně považována za budovu zámku. Plánský zámek se rozkládá více vlevo a zakrývá ho vzrostlý zámecký park za Zámeckým rybníkem.
Rozhledna Bohušův vrch
Rozhledna měří 21 m, vyhlídková plošina je ve výši 18 m a vede na ni 73 schodů.
U zrodu cihlové rozhledny na Bohušově (dříve též Šibeničním) vrchu (571 m) východně od Plané u Mariánských lázní stál Městský okrašlovací spolek. Ten se v březnu 1908 rozhodl, že stávající u turistů oblíbený dřevěný vyhlídkový gloriet, který chátral, nahradí vyšší věží. Původní plány dokonce počítaly s věží vysokou téměř 30 metrů, která měla nést honosný název Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa. Ten totiž v roce, kdy Městský okrašlovací spolek rozhlednu plánoval, slavil šedesáté výročí své vlády. Stavbu nejvíce prosazoval předseda spolku stavitel Thomas Turner (měla to být právě jeho firma, která by rozhlednu stavěla). Základní kámen k rozhledně byl položen v den císařského výročí 2. 12. 1908. Jenže v průběhu stavby se nedostávalo peněz a tak nakonec vznikla jen šestnáctimetrová cihlová věž za cca 10 tis. korun, k níž byl přistavěn domek pro strážného a prodej občerstvení. Slavnostního otevření se dočkala v létě 1909.
V 60. letech minulého století začala věž sloužit jako nosič antén pro televizní vysílání. Přístup pro turisty byl omezen a posléze zcela zakázán. Tento stav trval až do konce 90. let. V tomto období rovněž zmizely antény a byl zbourán sousední domek. Věž se nacházela ve velmi špatném stavu. Až po celkové opravě, která si z rozpočtu města vyžádala 350 tis. Kč, byla 28. října 1999 opět pro veřejnost otevřena.
