Historie obce Brno-Tuřany
Městská část Brno-Tuřany byla osídlena odedávna, existence je poprvé písemně doložena v roce 1208, když ves vyměnil olomoucký biskup Robert s Orfanem synem Gothardovým. V té době zde stál kostel, fara a škola. Za biskupa Bruna ze Schauenburka (1245–1281) při organizaci lenního zřízení byla značná část vsi proměněna v biskupská léna. Jejich existenci dokládá k roku 1292 zápis biskupského notáře Jindřicha z Tuřan. V letech 1280–1290 byla zhotovena soška Madony, která dala vzniknout tuřanské poutní tradici.
Ve 14. století se připomínají leníci – např. Pešek Šancl z Tuřan, Beneš z Tuřan, Ješek z Tuřan, Bohuněk z Tuřan a jeho synové Petr a Jan. Tato malá léna se trvale neudržela a řada jejich vlastníků postupně skončila mezi poddanými sedláky.
Roku 1388 zastavil biskup Mikuláš některé statky, mezi nimi i modřické zboří včetně Tuřan, moravskému markraběti Joštovi. Roku 1403 tuto zástavu držel Heralt z Kunštátu a v letech 1411–1418 Mikuláš z Mochova. Biskup Tas z Boskovic potom roku 1465 pronajal Tuřany, Holásky, Chrlice, Modřice, Šlapanice, Újezd a statky probošta u sv. Petra (Přízřenice a Cejl) Matěji Rajsnarovi.
Brněnské Ivanovice, původně též Vejvanovice, Velenovice a Lvenovice, byly od počátku 13. století v držení cisterciáckého kláštera na Velehradě. Po zrušení kláštera v roce 1784 přešly do vlastnictví náboženského fondu a poté do vlastnictví různých soukromých osob. Součástí Brna se staly v roce 1919.
Holásky patřily od 14. století k majetku olomouckého biskupství jako součást chrlického panství. Po roce 1848 samostatná obec byla připojena k Brnu v roce 1960.
Dvorska, dříve Maxmiliánov, Maxov, byla založena v roce 1787 na místě zrušeného dvora, původně nazvána podle biskupa olomouckého Maximiliána hr. Hamiltona. K Brnu byla tato obec připojena roku 1971.
