Historie obce Brno-Žabovřesky
Dnes již bohužel nelze přesně určit období, kdy na křižovatce dvou cest - z Brna na hrad Veveří a z Králova Pole do Jundrova, tedy zhruba v místech nynějších ulic Štursova a Sochorova - začaly vznikat první zárodky původně zeměpanské vsi. První opravdu seriózní historická zmínka pochází totiž až z roku 1314 a Žabovřesky jsou zde již uváděny jako svobodný šlechtický majetek. Zároveň v těsném sousedství (zřejmě v místech dnešní ulice Maničky) rovněž existovala další vesnice jménem Manice. Ty jsou prvně připomínány v roce 1322. Obě obce, jejichž osudy byly často společné, byly roku 1323 přifařeny k nově postavenému kostelu v Komíně, čímž jejich obyvatelům odpadly zdlouhavé cesty do brněnských kostelů. Katastrální výměra Žabovřesk je 435 ha, žije zde 24069 obyvatel. Významný vliv na vývoj obce měly události let 1848-1850 včetně zrušení poddanství a dalších správních změn. Samostatné Žabovřesky si tak konečně mohly svobodně zvolit vlastní obecní samosprávu. Původní zemědělský charakter obce se začal měnit, převahu nabývali dělníci, řemeslníci a příslušníci jiných povolání, kteří nacházeli zaměstnání v Brně. Fungovat začal i společenský a kulturní život, vznikaly čtenářské a divadelní spolky, v roce 1898 došlo i k založení místní organizace Sokola.
Výrazný nárůst obyvatelstva si vyžádal též postavení vlastních škol, neboť doposud žabovřeské děti musely chodit až do Komína. V roce 1888 byla otevřena škola v dolní části nynější Horovy ulice. Brzy však přestala kapacitně dostačovat, a tak již roku 1908 stála další školní budova na dnešní Sirotkově ulici. Proměna Žabovřesk z bývalé zemědělské vesničky na brněnské předměstí byla dokončena, a proto byly v roce 1919 připojeny k Brnu, pod jehož městskou správu nadále příslušely.
