Historie obce Janské Lázně
Podle trutnovského kronikáře Simona Hüttla byl teplý pramen v dnešních Janských Lázních objeven Janem z Chockova, zbrojnošem rytíře Albrechta z Trautenberku: dne 6. června roku 1006. První využívání pramene bylo ryze praktické. Termální voda sloužila k pohonu vodního kola, které uvádělo v činnost hamr na železnou rudu, který byl postaven v blízkosti pramene.
První zprávy o používání termální vody ke koupelím jsou až ze čtrnáctého století, kdy majitel panství Zilvar ze Silbersteinu zde nechal zřídit primitivní lázeňské zařízení pro potřeby svého rodu. Byla to dřevěná budova vystavěná nad pramenem. Roku 1485 byla u pramene postavena budova k ubytování. V roce 1495 vyhořel zmiňovaný hamr a na jeho místě byl postaven mlýn.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1552.
Roku 1621 vymřel rod Silbersteinů a císař zkonfiskoval panství Vlčice, ke kterému Janské Lázně patřily, za protihabsburský odboj posledního majitele a předal je do vlastnictví Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského. Ten však již v roce 1628 pro nedostatek peněz dal panství i s Janskými Lázněmi do zástavy cizí šlechtě. V roce 1673 byl poblíž pramene položen základní kámen ke kapli svatého Jana Křtitele. Roku 1675 se koupí stal majitelem Janských Lázní Jan Adolf, kníže Schwarzenberg, který v roce 1677 dal základ dnešnímu lázeňskému místu tím, že dal u pramene postavit šest nových budov a pověřil Dr. Hettmayera sepsáním učeného pojednání o účincích lázeňského pramene.
Janské Lázně se rozvíjely. V roce 1685 byly v místě 22 domy, mlýn, hostinec a lázeňský dům. Pak však začala sedmiletá válka mezi Rakouskem a Pruskem, která se sice Janským Lázním vyhnula, ale panství bylo rabováno válčícími vojsky, a to se neblaze projevilo na jeho stavu. Značná vzdálenost vlčického panství od ostatního Schwarzenbergského majetku působila potíže. Proto roku 1788 využil kníže Jan Nepomuk příležitosti a vyměnil je za klášterní statky ve Zlaté Koruně a Borovanech v jižních Čechách.
Tak se Janské Lázně dostaly do církevního fondu spravovaného císařským dvorem. Roku 1790 získal Janské Lázně od fondu obchodník lněným zbožím František Theer z Hostinného povýšený na svobodného pána ze Silberštejnu. Roku 1868 přešly lázně do majetku Hugo Wiharda z Libavy a téhož roku do vlastnictví továrníka Steffana taktéž z Libavy.
Janské Lázně se rozšiřovaly a roku 1881 byly povýšeny na městys. Roku 1902 koupila lázně obec. Roku 1920 převzala lázně se vším zařízením, pozemky a prameny akciová společnost a nastalo období největšího rozvoje Janských Lázní.
Roku 1928 byla uvedena do provozu kabinová lanová dráha na vrchol Černé hory. V roce 1935 dochází k zavedení léčebné metody stavů po dětské obrně podle amerických lázní Warm-Springs. Za druhé světové války sloužily Janské Lázně jako vojenské lazarety a ubytovny pro utečence ze ztracených území.
Po skončení války získávají Janské Lázně celosvětový ohlas úspěšnosti léčby stavů po dětské obrně. V rámci Marshalova plánu má dojít k vybudování nového lázeňského komplexu. Po událostech v únoru 1948 však z politických důvodů k tomu nedochází, i když již bylo započato s některými výkopovými pracemi. V tomto období se změnily některé hotely a pensiony v odborářské zotavovny, kde se ročně rekreovalo velké množství pracujících. Došlo ke sloučení bývalé obce Černá Hora s Janskými Lázněmi.
Roku 1965 byly Janské Lázně povýšeny na město. V roce 1977 byl uveden do provozu televizní vysílač na Černé hoře a roku 1980 nová kabinová lanovka na vrchol Černé hory. Téhož roku byla otevřena dětská léčebna Vesna. V roce 1982 bylo vytvořeno nové lázeňské centrum, které bylo napojeno na starou kolonádu.
Po změně státního režimu v roce 1989 přešly některé hotely a penziony do soukromých rukou, ale lázně jako takové zůstaly státním podnikem. Největší stavbou tohoto období je výstavba areálu Obchodní akademie pro tělesně postižené, uvedeného do provozu v roce 1994.
