Historie obce Chyjice
V písemných pramenech jsou Chyjice zmiňovány poprvé roku 1323, jako sídlo Hanušovo a Žibřichovo. V roce 1369 jsou vlastníky Oldřich ze Semína a Anna vdova po Janovi z Kyjic. Ves dále vlastní Markvart Chyjíček (po něm byla obec pojmenována), 1423 jeho vdova Kateřina, 1460 Jan Kapřík z Lesovic. Roku 1546 přestaly být Chyjice statkem samostatným a staly se součástí statku Střevačského. S ním byly roku 1584 začleněny do Velišského panství, které roku 1606 nabyl Jindřich Matyáš z Thurnu a po něm roku 1622 Albrecht z Valdštejna. Schlikové, na něž přešlo vlastnické právo nad panstvím roku 1635 spravovali Chyjice až do zrušení vrchnostenské správy roku 1848. Již roku 1850 v souvislosti s tehdejší správní reformou, nabyly Chyjice statut samostatné obce, který si udržely až do dnešních dnů.
Největšího rozmachu Chyjice zažily od roku 1850 do 2. světové války. V roce 1900 zde stálo 102 stavení (nyní 94) a žilo 546 obyvatel, 1910 - 529 obyvatel a v roce 1921 - 473 obyvatel. (nyní 2010 - 140). Vznikl zde v roce 1894 Sbor dobrovolných hasičů s 18 členy a hned byla zakoupena vozová stříkačka s příslušenstvím od firmy A. Smekal za 2.000 korun. Vznikl zde také v roce 1904 Záložní a spořitelní spolek pro obce Chyjice, Dolany a Keteň. V roce 1928 měl až 125 členů. Touha po vzdělání vedla v roce 1920 také k založení Čtenářské besedy (1928 - 56 členů). Dále v roce 1925 byla zde založena Tělovýchovná jednota Sokol (26 členů) jako pobočka Jednoty jičíněveské. Osamostatnila se v roce 1928 se 42 členy. Nemůžeme opomenout ani průmyslové podniky a živnostníky: motorový mlýn Josef Havíř, motorový mlýn Kateřina Hlavatá, motorová pila Antonín Vavrouš, hostince Jan Havlíček, Josef Hubálovský a Karel Kořínek, truhláři J. Fejfar, V. Sumr, F. Rambousek, kováři J. Cibulka, F. Kučera, obuvníci J. Kučera ml., F. Hartman ml., F. Bryksí, řezník L. Duřt. Na dráhu se chodilo do Jičíněvse a na poštu do Veliše.
V 70. až 90. letech minulého století byly Chyjice přidruženy do správního celku Střevač, ale v roce 1991 se osamostatnily a tomu je tak až dodnes.
